ECLI:CZ:US:2002:4.US.390.02
sp. zn. IV. ÚS 390/02
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti M. L., zastoupeného JUDr. A.K., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2002, sp. zn. 11 Co 1143/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 14. června 2002 byla Ústavnímu soudu ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ze dne 30. srpna 2001, sp. zn. 109 C 220/99, jímž byla zamítnuta žaloba proti stěžovateli, avšak nebyla mu přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvého stupně.
Stěžovatel shledal zásah do svého základního práva na spravedlivý proces odvolacím soudem v tom, že rozhodnutím o nákladech řízení, které nebylo možno dále napadnout, vědomě vyloučil možnost stěžovatele přezkoumat takové rozhodnutí. Zasáhl tedy do jeho práva na přezkum soudního rozhodnutí. Navíc odvolací soud toto své rozhodnutí neodůvodnil, když pouze uvedl, že náhrada nákladů by byla vůči žalobci nepřiměřeně tvrdá.
K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník, Krajský soud v Ostravě prostřednictvím předsedy senátu 11 Co. Ten uvedl, že v daném případě byl aplikací ustanovení §150 o.s.ř. zmírněn dopad na žalobce, jemuž bylo odňato Policií ČR vozidlo, za které stěžovateli poskytl částku 95.000,- Kč.
Ústavní stížnost není důvodná.
Z předložených podkladů Ústavní soud shledal, že stěžovatel zakoupil osobní automobil od A. J. Č. a následně jej prodal žalobci. V průběhu trestního řízení vedeného vůči J. Č. vyšlo najevo, že jmenovaný za předmětný automobil neuhradil kupní cenu původnímu majiteli a dopustil se tak trestného činu zpronevěry. Žalobci bylo proto vozidlo zabaveno a ten se, z důvodu právního vztahu se stěžovatelem, na něj obrátil s požadavkem na vrácení bezdůvodného obohacení, když toto nemohl z důvodu absence právního vztahu uplatňovat po jiném subjektu. Soud prvého stupně v této souvislosti dovodil, že vůči žalobci postupem orgánu veřejné moci mohlo, při odebírání vozidla, dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu zákona č. 58/1969 Sb., resp. nově dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Je zjevné, že právě tuto okolnost považoval odvolací soud za zvláštního zřetele hodnou.
Po posouzení obsahu napadeného rozhodnutí, jakož i obsahu dalších shromážděných podkladů, Ústavní soud v postupu Krajského soudu v Ostravě neshledal nic, co by nasvědčovalo nedodržení ústavních procesních práv stěžovatele, či ústavně nekonformní interpretaci hmotněprávních ustanovení aplikovaných v projednávané věci. Podle ustanovení §150 o.s.ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Citované ustanovení aplikoval odvolací soud po zjištění, že důvody hodné zvláštního zřetele v daném případě jsou dány, a jsou-li dány v řízení před soudem I. stupně, jsou dány též v řízení odvolacím. Je věcí obecných soudů, zda s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu použijí svého diskrečního práva v otázce nákladů řízení. Jedná se o individuální rozhodnutí v individuální věci, bez jakýchkoliv normativizujících závěrů - tedy o oblast, kde zásah Ústavního soudu nemůže přicházet v úvahu s výjimkou interpretace zcela extrémní. Z ústavněprávního hlediska lze však odvolacímu soudu stěží cokoli vytknout.
Vzhledem k tomu, že z ústavní stížnosti nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny, jeví se Ústavnímu soudu stěžovatelovo tvrzení o porušení práva na spravedlivý proces, jako zjevně neopodstatněné.
Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení §43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 4. listopadu 2002
JUDr. Eva Zarembovápředsedkyně senátu