ECLI:CZ:US:2002:4.US.399.02
sp. zn. IV. ÚS 399/02
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Družstevní záložny P., právně zastoupené JUDr. J. B., advokátem, směřující proti postupu Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 19. června 2002 obdržel Ústavní soud podání stěžovatelky, která se domáhala, aby Ústavní soud zakázal Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami (dále jen "Úřad") pokračovat v porušování práva stěžovatelky na soudní ochranu, a aby konstatoval, že Úřad je povinen hradit právní pomoc stěžovatelky.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že jí bylo dne 12. ledna 2000 doručeno rozhodnutí Úřadu o uvalení nucené správy, s účinností ode dne doručení. Současně s tím byl stanoven Úřadem nucený správce. Krajský soud v Brně zamítl návrh skupiny členů stěžovatelky na prohlášení konkursu, jmenoval však předběžného správce konkursní podstaty. Nucený správce provádí za stěžovatelku veškeré platby, a to se souhlasem předběžného správce konkursní podstaty. U částek přesahujících 100.000,- Kč pak uděluje souhlas i Úřad.
Stěžovatelka dále uvedla, že kontrolní komise družstevní záložny uzavřela smlouvu o právní pomoci s advokátní kanceláří, která pro ni (u znalecké kanceláře B.) opatřila znalecký posudek, jímž byla stanovena ztráta družstevní záložny ode dne uvalení nucené správy (12. ledna 2000) do 31. prosince 2001. Tento posudek hodlala stěžovatelka použít jako podklad pro vyčíslení škody způsobené nesprávným úředním postupem Úřadu, ke kterému mělo dojít uvalením nucené správy. Nucený správce předal fakturu za znalecký posudek znějící na částku 525.000,- Kč Úřadu. Do dne podání ústavní stížnosti však Úřad fakturu neproplatil a dle telefonického sdělení tak ani nehodlá učinit.
V uvedeném postupu stěžovatelka shledala zásah do svých základních práv zaručených v čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), v čl. 1 Ústavy ČR, v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1, 2 a v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Zásah má spočívat v tom, že uvalení nucené správy považují členové stěžovatelky za nesprávné a nezákonné, a také v postupu Úřadu, který odmítá hradit právní pomoc poskytovanou voleným orgánům stěžovatelky při obraně proti rozhodnutím orgánů veřejné moci.
Závěrem ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že po ní nelze spravedlivě žádat, aby neproplacení nákladů, které jí vznikly v souvislosti se zajišťováním právní pomoci, řešila cestou obecných soudů. V tomto řízení by nepochybně potřebovala finanční prostředky na hrazení právní pomoci a tímto řízením by došlo ke zbytečným průtahům. Jako příklad stěžovatelka uvedla, že řízení u Vrchního soudu v Praze o zákonnosti uvalení nucené správy probíhá již více než dva roky, což samo o osobě zakládá porušení jejích práv zaručených v čl. 6 Úmluvy.
Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření účastníka - Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami, za který se vyjádřil jeho ředitel. Ten se v obsáhlém podání nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti, neboť dle jeho názoru stěžovatelka neuvedla žádné okolnosti, které by svědčily o průtazích v řízení. Rovněž poukázal na nedostatečnost právní úpravy v otázce ochrany proti zásahům Úřadu zajišťovaných nuceným správcem, který je zaměstnancem úřadu. Dále odkázal na skutečnost, že v ustanovení §28d odst. 1 zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících, a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o družstvech"), je orgánu družstevní záložny - kontrolní komisi - dána pravomoc, aby za trvání nucené správy podávala odvolání proti rozhodnutím Úřadu. Zákon o družstvech však žádným způsobem neupravuje financování nákladů na právní pomoc v popsaném případě. K námitce stěžovatelky, že Úřad neuhradil fakturu za znalecký posudek, uvedl účastník, že znalecký posudek byl vyhotoven na základě smlouvy o dílo, kterou uzavřela znalecká kancelář s právním zástupcem stěžovatelky, a že se tedy nejedná v žádném případě o uplatnění práv, o kterých byla kompetentní rozhodnout kontrolní komise, která je ex lege oprávněna podávat výhradně odvolání proti rozhodnutí Úřadu v době uvalené nucené správy.
Závěrem účastník zpochybnil rovněž hmotněprávní oprávnění kontrolní komise jednat jménem družstevní záložny.
Ústavní soud po seznámení se s předloženými podklady se nejprve zabýval procesními náležitostmi ústavní stížnosti.
Dle ustanovení §28d odst. 1 a 2 zákona o družstvech, se uvalením nucené správy pozastavuje výkon funkce všech orgánů družstevní záložny, s výjimkou kontrolní komise. Nucenému správci následně přísluší postavení představenstva a úvěrové komise a rozhoduje o věcech v působnosti členské schůze, s předchozím souhlasem Úřadu. Jediným orgánem, který si zachová samostatnost s právem podávat odvolání proti rozhodnutím Úřadu za trvání nucené správy je kontrolní komise (§28d odst. 1 zákona o družstvech).
Za této situace je podání ústavní stížnosti Družstevní záložnou P., zastoupenou předsedou představenstva Dr. Ing. F. Z. a členem představenstva Ing. K. P., neakceptovatelné, neboť dle zákona i dle výpisu z obchodního rejstříku po dobu nucené správy jedná jménem družstevní záložny, navenek ji zastupuje a za ni se podepisuje správce nucené správy. Další zmocnitelkou je kontrolní komise, zastoupená její předsedkyní Ing. arch. L.K. Rovněž zmocnění advokáta k zastupování družstevní záložny v řízení před Ústavním soudem vybočuje z mezí stanovených v zákoně o družstvech.
S ohledem na výše uvedené okolnosti posoudil Ústavní soud ústavní stížnost jako podání učiněné subjektem, který není k podání stížnosti zjevně oprávněn, a proto ji odmítl dle ustanovení §43 odst 1 lit. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 4. listopadu 2002
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj