ECLI:CZ:US:2002:4.US.414.02
sp. zn. IV. ÚS 414/02
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. H., zastoupené Mgr. J. N., advokátem, proti rozhodnutí Státní volební komise o vydání osvědčení o zvolení poslancem M. K. a Ing. P. H., spojené s návrhem na zrušení ust. §50 odst. 5 a části ust. §50 odst. 6 zákona č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 6. 2002 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozhodnutí Státní volební komise o vydání osvědčení o zvolení poslancem M. K. a Ing. P. H., a současně jí nařídil jednat a vydat osvědčení o zvolení poslancem Mgr. J. H. a Ing. M. T. Požádala, aby věc byla jako naléhavá projednána mimo pořadí.
Spolu s ústavní stížností stěžovatelka podala návrh na zrušení celého ust. §50 odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů ("volební zákon"), a na zrušení části ust. §50 odst. 6 cit. zákona tak, aby jeho znění bylo "V případě, že politická strana, hnutí nebo koalice získala více mandátů, připadnou mandáty kandidátům v pořadí podle počtu získaných přednostních hlasů ....".
Stěžovatelka je toho názoru, že nečinností Státní volební komise, resp. její činností vůči třetím osobám, došlo k zásahu do jejích ústavních práv dle zákona, který je v rozporu s Ústavou ČR. V odůvodnění ústavní stížnosti uvedla, že ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2002 kandidovala v Olomouckém kraji na 5. místě kandidátky ČSSD. Ve volbách obdržela 5.326 přednostních hlasů, a dle počtu těchto přednostních hlasů se umístila v pořadí druhá na kandidátce. Přesto jí však Státní volební komise nevydala osvědčení o zvolení poslancem, a to s odvoláním na ust. §50 odst. 4, 5 a 6 volebního zákona. Podstatná část odůvodnění ústavní stížnosti pak obsahuje argumentaci namítající neústavnost těchto ustanovení. Stěžovatelka je toho názoru, že podmínka 7 % přednostních hlasů z celkového počtu platných hlasů odevzdaných pro politickou stranu v rámci volebního kraje, stanovená v §50 odst. 5 volebního zákona, je v rozporu s §1 odst. 2 tohoto zákona, ale též s Ústavou České republiky ("Ústava") a Listinou základních práv a svobod ("Listina"), neboť zakotvuje zcela odlišné postupy vůči kandidátům na kandidátce jedné strany a v konečném důsledku vede k diskriminaci kandidátů na jedné kandidátce, kandidátů různých volebních stran i k diskriminaci voličů.
Státní volební komise, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že Ministerstvu vnitra nepřísluší hodnotit soulad volebního zákona s Ústavou a Listinou. Pokud jde o stanovení procentní hranice pro relevantnost přednostních hlasů, jedná se o otázku politickou. Poukázala na ust. §87 odst. 1 volebního zákona, upravující podmínky podání návrhu na neplatnost volby kandidáta k Nejvyššímu soudu ČR. K vyjádření přiložila kopii vyjádření místopředsedy Českého statistického úřadu k ústavní stížnosti ze dne 8. 7. 2002, ve kterém je uvedeno, že po prostudování ústavní stížnosti dospěl k závěru, že není zpochybněn postup Českého statistického úřadu při přidělování mandátů a uvedené počty přednostních hlasů pro dotyčné kandidáty souhlasí se zveřejněnými výsledky voleb. Dle jeho názoru stížnost směřuje k celkovému pojetí volebního zákona, což je zcela mimo kompetenci a působnost Českého statistického úřadu ve volbách.
Od Nejvyššího soudu ČR obdržel Ústavní soud dne 24. 6. 2002 kopii návrhu stěžovatelky a dalších 13 navrhovatelů na neplatnost volby kandidátů M. K. a Ing. P.H., s alternativním návrhem předložit Ústavnímu soudu návrh na zrušení specifikovaných ustanovení volebního zákona.
Ústavní soud po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k názoru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Jak zřejmě vyplývá z ust. §87 odst. 1 volebního zákona a z ust. §200m o.s.ř., každý občan zapsaný do stálého seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl poslanec zvolen, se může obrátit na soud s návrhem na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta. K řízení je věcně příslušný Nejvyšší soud ČR. Takto stěžovatelka též postupovala, jak je uvedeno výše. Teprve poté, co Nejvyšší soud ČR ve věci rozhodne, bude splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, stanovená v §75 odst. 1 zákona. Do té doby je ústavní stížnost nutno pokládat za návrh nepřípustný.
Protože ústavní stížnost byla odmítnuta, nezabýval se Ústavní soud návrhem stěžovatelky na zrušení specifikovaných ustanovení volebního zákona.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost a návrh s ní spojený, podle ust. §43 odst. 1 písm. e) a §43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustné odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. července 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu