ECLI:CZ:US:2002:4.US.47.02
sp. zn. IV. ÚS 47/02
Usnesení
IV. ÚS 47/02
Ústavní soud rozhodl dne 15. října 2002 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti M. F., zastoupeného JUDr. L.R., advokátem, proti usnesení Krajského osudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2001, čj. 1 To 1062/2001 - 35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že zamítnutím jeho stížnosti proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 10. 2001, čj. 6Nt 260/2001 - 4, Krajský soud v Ostravě porušil jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1, 2, 5 Listiny základních práv a svobod, přičemž zpochybňuje existenci vazebních důvodů dle ustanovení §67 odst. 1 písm. a), b), c) trestního řádu a tvrdí, že okresní soud své závěry řádně neodůvodnil, pohyboval se pouze v obecné rovině a neoznačil konkrétní důkazy svědčící proti němu. Z výše uvedených, jakož i z dalších, důvodů, stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.
Ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp.zn. 6 Nt 260/2001, Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu ze dne 8. 10. 2001, čj. 6Nt 260/2001-4, bylo stěžovateli prodlouženo trvání vazby do 22. 4. 2002. Stížnost proti tomuto usnesení byla dne 14. 11. 2001 usnesením Krajského soudu v Ostravě, čj. 1 To 1062/2001, zamítnuta z důvodu podání neoprávněnou osobou.
Ústavní soud po prostudování podstatných částí spisového materiálu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Krajský soud nepochybně mylně usoudil, že stížnost proti uvedenému usnesení okresního soudu podal stěžovatelův právní zástupce svým jménem, ačkoli v jejím záhlaví bylo jasně uvedeno, že obviněným je stěžovatel a JUDr. L. R. je jeho obhájce. Není tedy jakýchkoli pochyb o tom, že krajský soud měl uvedenou stížnost věcně projednat. Ústavní soud při svém rozhodování však musí vždy zvážit, zda určité pochybení je, ve světle všech ostatních okolností případu, způsobilé posunout stěžovatelovu věc do ústavněprávní roviny. V tomto případě tomu tak není, neboť stěžovatel v následném průběhu řízení podal žádost o propuštění z vazby, která byla dne 16. 1. 2002 zamítnuta usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp.zn. 6 Nt 109/2002. Stěžovatelova stížnost proti uvedenému rozhodnutí byla dne 8. 2. 2002 zamítnuta usnesením Krajského soudu v Ostravě, čj. 1 To 84/2002-20. V tomto případě se již krajský soud podanou stížností věcně zabýval a následná ústavní stížnost proti jeho rozhodnutí byla Ústavním soudem odmítnuta usnesením ze dne 13. 8. 2002, sp.zn. III. ÚS 198/02, jako zjevně neopodstatněná.
Vzhledem k těmto okolnostem je Ústavní soud nucen konstatovat, že výše uvedené pochybení Krajského soudu v Ostravě není způsobilé posunout stěžovatelovu věc do ústavněprávní roviny, neboť rozhodnutí Ústavního soudu by navíc postrádalo jakoukoliv funkci.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím nebyla ústavně zaručená práva stěžovatele nijak dotčena. Vzhledem k tomu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost, v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 15. října 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu