ECLI:CZ:US:2002:4.US.482.02
sp. zn. IV. ÚS 482/02
Usnesení
IV. ÚS 482/02
Ústavní soud rozhodl dne 12. září 2002 ve věci ústavní stížnosti Tělovýchovné jednoty Sokol P., zastoupené JUDr. M. R., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2002, čj. 28 Cdo 1090/2001-173, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Ústavního soudu stěžovatelka uvádí, že tímto usnesením byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 1 a čl. 90 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. To proto, že stěžovatelce nebyla dána možnost navrhnout vyslovení přípustnosti dovolání, když rozsudek byl vynesen bez dalšího, tj. aniž by účastníci mohli předvídat, že k vydání rozhodnutí ve věci samé již dojde. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného usnesení.
Z obsahu spisu 18 C 416/92 Obvodního soudu pro Prahu 4 Ústavní soud zjistil, že vydání rozsudku Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, ze dne 30. 1. 2001, čj. 55 Co 497/2000-147, 55 Co 498/2000-147, předcházelo jednání z téhož dne, při němž byl referován podstatný obsah rozsudku a opravného usnesení, právní zástupce stěžovatelky odkázal na podané odvolání, doplněk k němu, jakož i na zákon k půdě. Právní zástupce žalobců rovněž přednesl závěrečný návrh, přičemž zástupci obou stran požádali o přiznání náhrady nákladů řízení. Nejvyšší soud ČR v napadeném usnesení, kterým stěžovatelčino dovolání podle ustanovení §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm.c) o. s. ř., ve znění před novelou, pro jeho nepřípustnost odmítl. V jeho důvodech dovodil, že stěžovatelka nepodala návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, ačkoli tak měla možnost učiniti až do vynesení rozsudku - podle názoru vysloveného v napadeném usnesení došlo k dodržení podmínek uvedených v §215 o. s. ř., vykazujícího určité rozdíly od ustanovení §118 o. s. ř.
Také Ústavní soud má za to, že při jednání před odvolacím soudem byly dodrženy všechny podmínky uvedené v ustanovení §215 o. s. ř., ve znění před novelou, že to byla naopak stěžovatelka, jež se zbavila možnosti přezkumu napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem ČR proto, že nepodala návrh na vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu §239 o. s. ř. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu třeba proto míti za to, že stěžovatelka poslední prostředek k ochraně svého práva nevyčerpala. Z uvedených důvodů proto Ústavní soud její ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 12. září 2002
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj