ECLI:CZ:US:2002:4.US.494.02
sp. zn. IV. ÚS 494/02
Usnesení
IV. ÚS 494/02
Ústavní soud rozhodl dne 25. listopadu 2002 o ústavní stížnosti J.L., zastoupeného JUDr. L. Š., advokátem, proti usnesení Policie České republiky, správy Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, teritoriálního oddělení Kladno, 272 53 Kladno - Kročehlavy ze dne 10. 4. 2002, ČVS: KVSC-2112/01, a usnesení Policie České republiky, správy Středočeského kraje, Služby Kriminální policie a vyšetřování , Na Baních 1304, 156 00 Praha 5 - Zbraslav, ze dne 21. 5. 2002, ČVS:KVSC-2112/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení výše citovaných rozhodnutí, neboť jimi bylo porušeno jeho právo chráněné čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a současně vydání rozhodnutí, jímž by byl policejní rada kpt. Ing. M.F. vyloučen z vykonávání úkonů v trestním řízení.
V odůvodnění stížnosti pak stěžovatel uvádí, že je proti němu vedeno trestní stíhání, v jehož průběhu zaznamenal četné vady, o kterých je přesvědčen, že jsou ze strany policejního rady, provádějícího vyšetřování, úmyslné. Z důvodu, že není respektována základní zásada trestního stíhání, jakou je zásada presumpce neviny, že při provádění důkazů není postupováno v souladu s trestním řádem, nejsou zajišťovány důkazy k prokázání jeho neviny, byl nucen podat žalobu na ochranu osobnosti a trestní oznámení, které je prošetřováno Inspekcí ministra vnitra. Současně podal návrh na vyloučení vyšetřujícího policejního rady z vykonávaní úkonů v trestním řízení z důvodu jeho podjatosti. Usnesením ze dne 10. 4. 2002 policejní rada kpt. Ing. M. F. rozhodl, že není vyloučen z vykonávání úkonů v trestním řízení. Proti usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením ze dne 21. 5. 2002 zamítnuta. Stěžovatel je však přesvědčen, že tak došlo k porušení jeho práva na objektivní přístup ve vyšetřování, neboť smyslem institutu vyloučení z vykonávaných úkonů v trestním řízení je upevnit důvěru osob, do jejichž práv je v mezích trestního řádu zasahováno, v nestrannost, nepodjatost a objektivitu postupu orgánů činných v trestním řízení. Skutečnost, že postupem těchto orgánů došlo k situaci, kdy byl k ochraně svých práv nucen podat žalobu na ochranu osobnosti, je nesporně možné považovat za takovou okolnost, která může vzbudit pochybnosti o běžném způsobu projednání věci. Stěžovatel je toho mínění, že ke zpochybnění postačuje pouze tato možnost, která se ve světle předchozího postupu jeví jako velice pravděpodobná. Ze všech těchto výše uvedených důvodů navrhuje zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Stěžovatel rovněž poukazuje na skutečnost, že je stíhán pro tři samostatné skutky, kdy, přestože nedošlo ke spojení věcí, jsou vedeny dva spisy, přičemž výslechy svědků jsou prováděny tak, že se vztahují k více skutkům a jsou pak libovolně zakládány do těchto dvou spisů (ČVS: KVSC - 3020/00-Fr, ČVS: KVSC-2112/01 ). Za tohoto stavu lze mít i pochybnosti o rozhodování státního zastupitelství o stěžovatelem podávaných stížnostech, protože se lze domnívat, že policejní rada předkládá spisy ve složení dle svého uvážení.
Z podkladů zaslaných Policií ČR, správy Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, teritoriálního oddělení v Kladně, ČVS: KVSC- 2112/01, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je stíhán pro trestné činy podvodu v souvislosti s nemovitostmi ve Z. a Domu u dvou štítů, pro trestný čin porušování povinností v řízení o konkurzu a vyrovnání v souvislosti s nemovitostmi v R. Věci jsou vedeny pod ČVS: KVSC-2112/01. Usnesením Policie České republiky, Krajského úřadu vyšetřování Středočeského kraje, odboru v Kladně z 27. 3. 2000, ČVS: KVSC-3020/00-Fr, byly podle §23 odst. 3 trestního řádu věci spojeny ke společnému řízení s tím, že společné řízení bude nadále vedeno výše zmíněným Krajským úřadem vyšetřování v Kladně pod ČVS: OV2-1430/20-99. Dotazem na Krajském úřadu vyšetřování Ústavní soud zjistil, že vzhledem k organizačním změnám je věc nyní vedena pod zn. ČVS: KVSC-2112/01.
Z usnesení ze dne 10. 4. 2002, ČVS: KVSC-2112/01, Ústavní soud zjistil, že policejní rada kpt. Ing. M. F. rozhodl podle ustanovení §31 odst. 1 trestního řádu, že není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, neboť jeho poměr k projednávané trestní věci, k obviněným, obhájcům, svědkům, případně k jiným osobám, jichž se úkony trestního řízení dotýkají, či k jiným orgánům činným v trestním řízení, je jako v každé jiné projednávané věci, tedy bez jakékoliv předpojatosti. Nic mu tedy nebrání v tom, aby i nadále postupoval ve věci zcela nestranně a objektivně a řídil se pouze zákonem a pracovními zvyklostmi. Proti usnesení podal stěžovatel stížnost, ve které zejména namítá, že s ohledem na probíhající řízení na ochranu osobnosti nemá záruku, že úkony prováděné v rámci vyšetřování budou vykonávány objektivně a nestranně.
Usnesením Policie České republiky, správy Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování v Praze ze dne 21.5.2002, ČVS: KVSC-2112/2001 byla stížnost zamítnuta z důvodu, že podání občansko-právní žaloby stranou v trestní věci nesvědčí bez dalšího o nepřátelském vztahu vyšetřujícího policisty k osobám obviněným, což dokazuje i fakt, že jak státní zástupkyně, tak vedoucí odboru HK SKPV správy Středočeského kraje, neshledali při prověrkách spisu závady.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s předloženými přílohami a dospěl k závěru, že podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je nepřípustná neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Ustanovení §157a trestního řádu opravňuje stěžovatele k podání žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu, neboť ten, proti němuž je vedeno trestní stíhání, je oprávněn kdykoli žádat státního zástupce, aby byly odstraněny závady v postupu policejního orgánu. Žádost podle tohoto ustanovení je jedním z podnětů k uplatnění dozoru státního zástupce (§174 trestního řádu) vůči policejním orgánům. Pojem závady v postupu je velmi široký a pokrývá vše s výjimkou průtahů v přípravném řízení. Patří sem jakýkoliv postup policejního orgánu, který není v souladu se zákonem nebo je jinak nesprávný. Tomuto právu obviněného odpovídá povinnost státního zástupce věc přezkoumat a o výsledku přezkoumání jej vyrozumět. V přípravném řízení je to tedy právě státní zástupce, jehož zákonnou povinností je dohlížet na to, aby orgány činné v přípravném řízení dodržovaly všechna ustanovení trestního řádu, aby postupovaly ve shodě s účelem trestního řízení, jeho základními zásadami a aby se při dokazování řídily ustanoveními trestního řádu. Svá oprávnění při výkonu dozoru uplatňuje tak, aby s přihlédnutím k závažnosti a povaze trestní věci zajistil přehled o stavu a výsledcích přípravného řízení a měl možnost účinně působit na jeho průběh a neprodleně odstraňovat zjištěné nedostatky. U závažných vad řízení musí pak zvážit, zda lze ještě vůbec příslušnou vadu odstranit nebo napravit (opakováním úkonu, provedením dodatečného výslechu), anebo zda by nebylo vhodnější takovou vadu odstranit až v řízení před soudem. Dbá na ochranu práv obviněného - mezi která se bezesporu řadí i právo stěžovatele na zákonnost rozhodování o jím vznesené námitce podjatosti -, přičemž jako prostředek k ochraně práv mu trestní řád dává k dispozici nejen oprávnění rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí policejního orgánu, která může nahrazovat vlastními, ale zejména i možnost přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu [§174 odst. 1 písm. e), f) trestního řádu]. Je nepochybné, že jedním z důvodů takového postupu může být právě i podjatost policejního orgánu. Stěžovatel však zákonem stanovené možnosti nápravy podle §157a trestního řádu nevyužil, což si Ústavní soud ověřil i u státního zastupitelství provádějícího ve věci dohled. Za takového stavu věci neshledal Ústavní soud jiné možnosti, než ústavní stížnost odmítnout z důvodu její nepřípustnosti.
Navíc je třeba připomenout, že ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení je nutné považovat, s výjimkou zcela výjimečných případů, za nepřípustnou, právě s ohledem na skutečnost, že jeho činnost je založena na přezkumu věcí pravomocně skončených, u nichž protiústavnost nelze napadnout jiným způsobem. Trestní řízení, jako zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých spočívá následné meritorní rozhodnutí ve věci, podléhá stálému dohledu státního zástupce, kdy případné vady lze v první řadě napravit v rámci tohoto řízení obvyklým a zákonem stanoveným způsobem, a kde rovněž nezastupitelné místo náleží obecným soudům.
Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel nevyčerpal všechny možnosti, které mu právní řád dává k ochraně jeho práv, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., jako nepřípustnou odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné
V Brně dne 25. listopadu 2002
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj