ECLI:CZ:US:2002:4.US.497.02
sp. zn. IV. ÚS 497/02
Usnesení
IV. ÚS 497/02
Ústavní soud rozhodl dne 25. listopadu 2002 o ústavní stížnosti L. H., zastoupené JUDr. L. Č., advokátem, proti usnesení Policie České republiky, správy Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, teritoriálního oddělení Kladno, 272 53 Kladno - Kročehlavy ze dne 10. 4. 2002, ČVS: KVSC-2112/01, a usnesení Policie České republiky, správy středočeského kraje, Služby Kriminální policie a vyšetřování, Na Baních 1304, 156 00 Praha 5 - Zbraslav, ze dne 21. 5. 2002, ČVS:KVSC-2112/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení výše citovaných rozhodnutí, neboť jimi bylo porušeno její právo chráněné čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv, a svobod a současně vydání rozhodnutí, jímž by byl policejní rada kpt. Ing. M. F. vyloučen z vykonávání úkonů v trestním řízení..
V odůvodnění stížnosti pak stěžovatelka uvádí, že je proti ní vedeno trestní stíhání, v jehož průběhu zaznamenala četné vady, o kterých je přesvědčena, že jsou ze strany policejního rady, provádějícího vyšetřování, úmyslné. Z důvodu, že policejní rada hrubě zasahuje do osobní svobody stěžovatelky, při provádění důkazů nepostupuje v souladu s trestním řádem, nezajišťuje důkazy k prokázání její neviny, podala žalobu na ochranu osobnosti a trestní oznámení, které je prošetřováno Inspekcí ministra vnitra. Současně podala návrh na vyloučení vyšetřujícího policejního rady z vykonávaní úkonů v trestním řízení z důvodu jeho podjatosti. Usnesením ze dne 10. 4. 2002 policejní rada kpt. Ing. M. F. rozhodl, že není vyloučen z vykonávání úkonů v trestním řízení. Proti usnesení podala stěžovatelka stížnost, která byla zamítnuta. Stěžovatelka je přesvědčena, že tak došlo k porušení jejího práva na objektivní přístup ve vyšetřování, neboť smyslem institutu vyloučení z vykonávání úkonů v trestním řízení, je upevnit důvěru osob, do jejichž práv je v mezích trestního řádu zasahováno, v nestrannost, nepodjatost a objektivitu postupu orgánů činných v trestním řízení. Skutečnost, že postupem těchto orgánů došlo k situaci, kdy byla k ochraně svých práv nucena podat žalobu na ochranu osobnosti, je nesporně možné považovat za takovou okolnost, která může vzbudit pochybnosti o běžném způsobu projednání věci. Stěžovatelka je toho mínění, že ke zpochybnění postačuje pouze tato možnost, která se ve světle předchozího postupu jeví jako velice pravděpodobná. Ze všech těchto výše uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Stěžovatelka rovněž poukazuje na skutečnost, že orgány činnými v trestním řízení jsou vedeny dva spisy (ČVS: KVSC - 3020/00-Fr, ČVS: KVSC-2112/01 ), kde se v případě výslechů svědků prolínají tři samostatné skutky. Tato skutečnost umožňuje policejnímu radovi manipulaci s důkazy. Za tohoto stavu lze mít i pochybnosti o rozhodování státního zastupitelství o stěžovatelkou podávaných stížnostech, protože se lze domnívat, že policejní rada předkládá spisy ve složení dle svého uvážení.
Z podkladů zaslaných Policií ČR, správy Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, teritoriálního oddělení v Kladně, ČVS: KVSC- 2112/01, Ústavní soud zjistil, že je vedeno trestní stíhání v souvislosti s úkony týkajícími se nakládání s nemovitostmi ve Z., R. a Domu u dvou štítů. Věci jsou vedeny pod ČVS: KVSC-2112/01. Usnesením Policie České republiky Krajského úřadu vyšetřování Středočeského kraje, odboru v Kladně z 27. 3. 2000, ČVS: KVSC-3020/00-Fr, byly podle §23 odst. 3 trestního řádu věci spojeny ke společnému řízení s tím, že společné řízení bude nadále vedeno výše zmíněným Krajským úřadem vyšetřování v Kladně pod ČVS: OV2-1430/20-99. Dotazem na Krajském úřadu vyšetřování Ústavní soud zjistil, že vzhledem k organizačním změnám je věc nyní vedena pod zn. ČVS: KVSC-2112/01.
Z usnesení ze dne 10. 4. 2002, ČVS: KVSC-2112/01, Ústavní soud zjistil, že policejní rada kpt. Ing. M. F. rozhodl podle ustanovení §31 odst. 1 trestního řádu, že není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, neboť jeho poměr k projednávané trestní věci, k obviněným, obhájcům, svědkům, případně k jiným osobám, jichž se úkony trestního řízení dotýkají, či k jiným orgánům činným v trestním řízení, je jako v každé jiné projednávané věci, tedy bez jakékoliv předpojatosti. Nic mu tedy nebrání v tom, aby i nadále postupoval ve věci zcela nestranně a objektivně a řídil se pouze zákonem a pracovními zvyklostmi. Proti usnesení podala stěžovatelka stížnost, ve které zejména poukazovala na skutečnost, že s ohledem na probíhající řízení na ochranu osobnosti, nemá záruku, že úkony prováděné v rámci vyšetřování budou ze strany policejního rady vykonávány objektivně a nestranně.
Usnesením Policie České republiky, správy Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování v Praze ze dne 21. 5. 2002, ČVS: KVSC-2112/2001, byla stížnost zamítnuta z důvodu, že podání občansko-právní žaloby stranou v trestní věci nesvědčí bez dalšího o nepřátelském vztahu vyšetřujícího policisty k osobám obviněným, což dokazuje i fakt, že jak státní zástupkyně, tak vedoucí odboru HK SKPV správy Středočeského kraje, neshledali při prověrkách spisu závady.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s předloženými přílohami a dospěl k závěru, že podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
Ustanovení §157a trestního řádu opravňuje stěžovatelku k podání žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu, neboť ten, proti němuž je vedeno trestní stíhání, je oprávněn kdykoli žádat státního zástupce, aby byly odstraněny závady v postupu policejního orgánu. Žádost podle tohoto ustanovení je jedním z podnětů k uplatnění dozoru státního zástupce (§174 trestního řádu) vůči policejním orgánům. Pojem závady v postupu je velmi široký a pokrývá vše s výjimkou průtahů v přípravném řízení. Patří sem jakýkoliv postup policejního orgánu, který není v souladu se zákonem nebo je jinak nesprávný. Tomuto právu obviněného odpovídá povinnost státního zástupce věc přezkoumat a o výsledku přezkoumání jej vyrozumět. V přípravném řízení je to tedy právě státní zástupce, jehož zákonnou povinností je dohlížet na to, aby orgány činné v přípravném řízení dodržovaly všechna ustanovení trestního řádu, aby postupovaly ve shodě s účelem trestního řízení, jeho základními zásadami a aby se při dokazování řídily ustanoveními trestního řádu. Svá oprávnění při výkonu dozoru uplatňuje tak, aby s přihlédnutím k závažnosti a povaze trestní věci zajistil přehled o stavu a výsledcích přípravného řízení a měl možnost účinně působit na jeho průběh a neprodleně odstraňovat zjištěné nedostatky. U závažných vad řízení musí pak zvážit, zda lze ještě vůbec příslušnou vadu odstranit nebo napravit (opakováním úkonu, provedením dodatečného výslechu), anebo zda by nebylo vhodnější takovou vadu odstranit až v řízení před soudem. Dbá na ochranu práv obviněného - mezi která se bezesporu řadí i právo stěžovatelky na zákonnost rozhodování o jí vznesené námitce podjatosti -, přičemž jako prostředek k ochraně práv mu trestní řád dává k dispozici nejen oprávnění rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí policejního orgánu, která může nahrazovat vlastními, ale zejména i možnost přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu [§174 odst. 1 písm. e), f) trestního řádu]. Je nepochybné, že jedním z důvodů takového postupu může být právě i podjatost policejního orgánu. Stěžovatelka však zákonem stanovené možnosti nápravy podle §157a trestního řádu nevyužila, což si Ústavní soud ověřil i u státního zastupitelství provádějícího ve věci dohled. Za takového stavu věci neshledal Ústavní soud jiné možnosti, než ústavní stížnost odmítnout z důvodu její nepřípustnosti.
Navíc je třeba připomenout, že ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení je nutné považovat, s výjimkou zcela výjimečných případů, za nepřípustnou, právě s ohledem na skutečnost, že jeho činnost je založena na přezkumu věcí pravomocně skončených, u nichž protiústavnost nelze napadnout jiným způsobem. Trestní řízení, jako zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých spočívá následné meritorní rozhodnutí ve věci, podléhá stálému dohledu státního zástupce, kdy případné vady lze v první řadě napravit v rámci tohoto řízení obvyklým a zákonem stanoveným způsobem, a kde rovněž nezastupitelné místo náleží obecným soudům.
Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka nevyčerpala všechny možnosti, které jí právní řád dává k ochraně jejích práv, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., jako nepřípustnou odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné
V Brně dne 25. listopadu 2002
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj