ECLI:CZ:US:2002:4.US.519.02
sp. zn. IV. ÚS 519/02
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. V. J., zastoupeného JUDr. P. P., advokátem, proti postupu Policie ČR, Policejního prezídia - Úřadu kriminální policie a vyšetřování, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 29. července 2002 byla Ústavnímu soudu ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), doručena ústavní stížnost, kterou stěžovatel brojil proti postupu Policie ČR, která mu v jeho případě neumožnila prostudovat spis vedený v jeho věci v dostatečné míře, když mu k tomu poskytla lhůtu jednoho dne, přičemž z médií se stěžovatel dozvěděl, že příslušný státní zástupce bude týž spis studovat několik měsíců. Stěžovatel rovněž v ústavní stížnosti napadl doplnění znaleckého posudku.
Podle názoru stěžovatele došlo tímto postupem k zásahu do práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), když mu byl poskytnut k prostudování mnoha tisíc stran trestního spisu pouhý den, ač trestní řád hovoří o době přiměřené. Domáhal se proto, aby mu nálezem Ústavního soudu bylo umožněno prostudování spisu v nejméně pětidenní lhůtě.
Ústavní soud se nejprve zabýval formálními náležitostmi ústavní stížnosti. Novelou trestního řádu č. 265/2001 Sb., byla s účinností od 1. ledna 2002 osobám proti nimž je vedeno trestní řízení, poskytnuta možnost kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly odstraněny závady v postupu policejního orgánu. Žádost není vázána lhůtou a příslušný státní zástupce je povinen ji neprodleně vyřídit a vyrozumět žadatele (§157a trestního řádu). Tímto úkonem je možno brojit zejména proti nepřiměřené době, která byla poskytnuta obviněnému a jeho právnímu zástupci k prostudování spisu při skončení vyšetřování dle ustanovení §166 trestního řádu. Tato skutečnost je výslovně uvedena i v komentáři k ustanovení §166 trestního řádu (Trestní řád - komentář, 4. Vydání, C. H. Beck, Praha 2002). Vzhledem k tomu, že z podání nevyplývá, že by stěžovatel využil této zákonem stanovené možnosti nápravy postupu, který považoval za nezákonný, je Ústavní soud nucen konstatovat, že nebyly využity veškeré dostupné procesní prostředky ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona. Za takového stavu neshledal Ústavní soud jiné možnosti, než ústavní stížnost odmítnout z důvodu nepřípustnosti dle ustanovení §43 odst. 1 lit. e) zákona.
Navíc je třeba uvést, že s ohledem na svou judikaturu by se Ústavní soud necítil být oprávněn zasáhnout ani v případě využití naznačených prostředků, neboť trestní řízení, jako zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, podléhá prakticky permanentní kontrole orgánů činných v trestním řízení. V procesu, který probíhá, resp. byl teprve započat, lze i případné protiústavní procesní vady napravit v rámci celého řízení obvyklým a zákonem předvídatelným způsobem, a to především obecnými soudy samotnými. Ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení je proto v přípravném trestním řízení třeba považovat, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za nepřípustné. Tento závěr vyplývá též z praxe Ústavního soudu, který se při rozhodování o tvrzeném porušení principů řádného procesu dle čl. 36 a násl. Listiny důsledně řídí principem subsidiarity. Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší se otázkou ochrany základních práv a svobod zabývat toliko po ukončení procesu vyčerpáním všech procesních prostředků k ochraně práv dle trestního řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 6. září 2002
JUDr. Pavel Varvařovskýsoudce zpravodaj