ECLI:CZ:US:2002:4.US.536.01
sp. zn. IV. ÚS 536/01
Usnesení
IV.ÚS 536/01
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti M.D. a J.M., zastoupených JUDr. K.Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2001, č.j. 22 Ca 553/2000-18, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 9. 2001 se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2001, č.j. 22 Ca 553/2000-18, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu ze dne 4. 10. 2000, č.j. ROPÚ 3849/00-Št. Posledně uvedeným rozhodnutím bylo určeno, že stěžovatelé nejsou spoluvlastníky specifikovaných nemovitostí v k.ú. T., neboť zákonné podmínky pro restituci podle zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny.
Stěžovatelé tvrdí, že napadeným rozsudkem a postupem jemu předcházejícími, bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo na ochranu vlastnického práva zakotvené v čl. 11 odst. 1, právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a právo na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), a právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 6 odst. 1 Omluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"). V odůvodnění své stížnosti zrekapitulovali dosavadní průběh řízení a jeho výsledky a uvedli, že porušení svého práva na ochranu vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 Listiny, ve spojení s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, spatřují v tom, že podle těchto ustanovení je vlastnictví zaručeno, je mu poskytována soudní ochrana, ale jim byla odepřena. K zásahu do vlastnického práva jejich rodičů došlo již v roce 1953, kdy jim byla odebrána hospoda v T., stavebně oddělena od zbytku usedlosti a byla jim zamezena jakákoliv dispozice s objektem. Jsou toho názoru, že jejich nárok na vydání hospody je oprávněný. Tím, že Okresní pozemkový úřad a Krajský soud v Ostravě jejich nárok neuznaly, porušily jejich právo na soudní ochranu ústavně zaručeného práva vlastnit majetek. Právo na právní pomoc bylo porušeno tím, že v řízení před krajským soudem byl jednáno bez přítomnosti jejich právní zástupkyně a tudíž, jako osoby bez náležitého právního vzdělání, nemohli účinně hájit
IV.ÚS 536/01
své zájmy. Porušení práva na spravedlivý proces odůvodnili tvrzením, že Krajský soud v Ostravě nepřihlédl k jejich námitce ohledně provádění dokazování a hodnocení důkazů Okresním pozemkovým úřadem, zejména neprovedení navrhovaného důkazu geometrickým plánem. Nesprávnost hodnocení důkazů ze strany rozhodujících orgánů veřejné moci spatřují v jejich závěru, že hospoda byla převedena v roce 1957 na M.T. a M.K., v rámci převodu zemědělské usedlosti. Závěrem poukázali na nález ze dne 19. 11. 1996, ve věci sp. zn. IV. ÚS 279/95, kde dle jejich přesvědčení Ústavní soud v obdobné situaci ústavní stížnost shledal důvodnou.
Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že tvrzení stěžovatelů o zásahu do jejich ústavních práv nepovažuje za důvodné. K námitce zásahu do práva zakotveného v čl. 11 odst. 1 Listiny poukázal na konstantní judikaturu Ústavního soudu ohledně cit. článku (např. nález ve věci sp.zn. III. ÚS 23/93, I. ÚS 187/94), podle níž čl. 11 Listiny chrání toliko vlastnické právo již konstituované, tedy existující, a nikoliv pouze tvrzený vlastnický nárok na ně. Spor o vlastnictví, jak je tomu i v případě restitučního nároku stěžovatelů, však předpisy ústavního práva chráněn není a ani chráněn být nemůže. Stejně tak není důvodné tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatelé tohoto svého práva využili a soud o jejich návrhu rozhodl postupem dle části páté, hlavy třetí o.s.ř., při dodržení ústavních principů zakotvených v hlavě páté Listiny. Tvrzeným porušením cit. článku se stěžovatelé v podstatě domáhají, aby ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek jako soud čtvrté instance, což není jeho úkolem. K tvrzenému porušení práva na právní pomoc uvedl, že právní zástupkyně stěžovatelů byla řádně k jednání předvolána tak, aby měla dostatek času k přípravě. Protože měla doručení vykázáno a nepožádala o odročení jednání, nebylo důvodu, aby ve věci nemohlo být jednáno. Stěžovatelé se mýlí, domnívají-li se, že v jejich věci se jednalo o řízení, pro které je stanoveno obligatorní zastoupení ve smyslu §250a o.s.ř., když pro řízení o přezkoumání nepravomocných rozhodnutí, což je také případ rozhodnutí pozemkového úřadu, je použití cit. ustanovení vyloučeno (§2501 odst. 2 o.s.ř.). Z uvedených důvodů navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.
O.Ú. - okresní pozemkový úřad, jako vedlejší účastník, se k ústavní stížnosti nevyjádřil a plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 4. 10. 2000.
Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 553/2000 a správní spis O.Ú. - okresního pozemkového úřadu, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost a návrhy s ní spojené, je třeba jako neopodstatněné odmítnout, a to z důvodů, jejichž podstatnou část již uvedl Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření k ústavní stížnosti a jež i konstantní judikatuře Ústavního soudu.
Ve skutečnosti, že výsledek restitučního sporu je pro stěžovatele nepříznivý, nelze bez dalšího spatřovat zásah do ústavních práv stěžovatelů na spravedlivý proces zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Stěžovatelům toto právo nebylo odepřeno a Ústavní soud neshledal, a stěžovatelé ani neuvedli žádné závažné skutečnosti prokazující opak. Argumentace stěžovatelů o zásahu do práva na právní pomoc zakotveného v čl. 37 odst. 2 Listiny je zcela neakceptovatelná za stavu, kdy z č.l. 13 a 16 vyžádaného spisu krajského soudu evidentně plyne, že právní zástupkyně stěžovatelů byla řádně předvolána k jednání na den 6. 6. 2001. Vyjádření Ústavního soudu k námitce zásahu Důvod neprovedení důkazu geometrickým plánem
do práva zakotveného v čl. 11 odst. 1 Listiny by bylo opakováním výše uvedeného vyjádření Krajského soudu v Ostravě, a proto ústavní soud na ně odkazuje.
logicky vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku. Ústavní stížnost je tak v podstatě jen nesouhlasem stěžovatelů se závěry pozemkového úřadu a krajského soudu a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před nimi a nevyplývá z ní nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny. Poukaz na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 279/95 je nepřípadný, neboť skutkové okolnosti této věci byly zcela odlišné od věci stěžovatelů. Z těchto důvodů jeví se Ústavnímu soudu tvrzení stěžovatelů o zásahu do jejích ústavních práv jako zjevně neopodstatněné.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné
V Brně dne 21. ledna 2002 JUDr. Eva Zarembová