ECLI:CZ:US:2002:4.US.539.02
sp. zn. IV. ÚS 539/02
Usnesení
IV. ÚS 539/02
Ústavní soud rozhodl dne 27. listopadu 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti J. N., zastoupeného Mgr. P. J., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 5. 2002, čj. 4 To 169/2002-845, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích stěžovatel v podstatě poukazuje na celou řadu procesních pochybení, jichž se tento soud dopustil a která svou intenzitou již zasahují do ústavně právní roviny. Konkrétně pak jde o porušení čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z obsahu spisu 3 T 148/99 Okresního soudu ve Strakonicích Ústavní soud zjistil, že k odvolání stěžovatele, obviněného Š. S. a státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným rozsudkem tak, že zrušil rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 4. 12. 2001, čj. 3 T 148/99-784, v celé části týkající se stěžovatele a podle §259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že stěžovatele uznal vinným návodem k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. b) trestního zákona k §247 odst. 1, 2 trestního zákona a odsoudil jej k trestu odnětí svobody na 8 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu 2 let a k povinnosti zaplatiti společně a nerozdílně s dalšími obžalovanými obci S. H. škodu ve výši 52 800,-- Kč. V důvodech svého rozhodnutí krajský soud mimo jiné uvedl, že okresní soud nepochybil, pokud při zjištění skutkového stavu vyšel z jednoznačných výpovědí spoluobžalovaných H. a P., učiněných při konfrontaci v přípravném řízení, a z výpovědi spoluobžalovaného P. při hlavním líčení, kteréžto výpovědi jsou ve shodě i s dalšími provedenými důkazy. Podle názoru krajského soudu nebylo možno učinit jiný závěr než ten, že to byl právě stěžovatel, který navedl spoluobžalované ke spáchání trestného činu krádeže. K dovolání stěžovatele Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 17. 10. 2002, čj. 5 Tdo 811/2002-916, rozhodl tak, že toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl, když konstatoval, že samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, ani hodnocení důkazů provedené soudy I. a II. stupně, na jehož podkladě byl skutkový stav zjištěn, Nejvyšší soud ČR v dovolacím řízení přezkoumávat nemůže.
Rovněž Ústavní soud nemůže než konstatovat, že z ústavního principu nezávislosti soudu vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 trestního řádu). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují, jak se v posuzované věci stalo, podmínky dané ustanovením §2 odst. 6 trestního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu takové hodnocení důkazů obecnými soudy jinak hodnotit. Navíc napadené rozhodnutí je odůvodněno natolik přesvědčivě a logicky, že o jakémkoli extrémním vybočení z mezí citovaného ustanovení trestního řádu nelze vůbec uvažovat. Krajský soud za podklad svých závěrů vzal zejména výpověď spoluobžalovaného P. při hlavním líčení, dovodiv přitom, že tento důkaz je ve shodě s dalšími provedenými důkazy, takže pro jakýkoli zásah ze strany Ústavního soudu chybí i ten minimální podklad.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu