ECLI:CZ:US:2002:4.US.550.02
sp. zn. IV. ÚS 550/02
Usnesení
IV. ÚS 550/02
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti Ing. R. L., zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, proti usnesení policejního orgánu Policie ČR - služba kriminální policie a vyšetřování Rychnov nad Kněžnou ze dne 28. 6. 2002, ČTS : ORRK-156/OOK-2002, a proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou ze dne 12. 7. 2002, sp. zn. Zn 1127/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením policejního orgánu byla podle §159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád") odložena věc podezření ze spáchání trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl dopustit F. H. B.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel jako zákonný zástupce poškozených nezletilých stížnost, která byla státní zástupkyní dle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodná zamítnuta. V odůvodnění svého usnesení státní zástupkyně uvedla, že rozhodnutí policejního orgánu bylo učiněno v souladu se zákonem a je správné. Dále uvedla, že soudní znalec z psychologického vyšetření nezjistil ani u jedné z nezletilých, že reálně došlo k šetřené události a ojedinělé tvrzení nezletilé D. o údajném skutku není podloženo žádnými důkazy. Ani z výpovědí dalších osob nevyplývá, že by ke skutku došlo.
V záhlaví citovaná usnesení napadl stěžovatel ústavní stížností, v níž mimo jiné uvádí, že uvedeným rozhodnutím policejního orgánu byla porušena základní lidská práva a svobody obou poškozených zaručená v čl. 7, 8 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále uvádí, že napadená rozhodnutí jsou nesprávná a nespravedlivá a že jimi, i procesem jim předcházejícím, došlo k porušení ústavních principů České republiky jako právního státu a že postup policejního orgánu i státní zástupkyně odporuje znění zákona o Policii ČR i znění trestního řádu. Namítá, že rozhodnutí o odložení věci bylo jednostranně odůvodněno jen poukazem na posudek soudního znalce z oboru psychologie, který je podle něj vyhraněně nepříznivý vůči jedné z poškozených. Proto navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, kterým by zrušil obě napadená rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu státnímu zástupci v Rychnově nad Kněžnou k dalšímu řízení.
Úkolem Ústavního soudu ČR je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad zákonností rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, jestliže nedošlo rozhodnutím těchto orgánů k porušení základních práv a svobod chráněných normami ústavního pořádku ČR.
Jak již Ústavní soud ČR judikoval, "z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá" (usnesení sp. zn. II. ÚS 361/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, Praha, C. H. Beck, 1997, str. 345).
V odložení věci policejním orgánem a následném potvrzení tohoto rozhodnutí státní zástupkyní nelze spatřovat porušení citovaných ústavně zaručených subjektivních veřejných práv stěžovatele, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Neexistuje totiž ústavně zaručené subjektivní právo fyzické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, resp. aby určité jednání bylo kvalifikováno jako konkrétní trestný čin.
Proto Ústavní soud ČR ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2002
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu