ECLI:CZ:US:2002:4.US.552.02
sp. zn. IV. ÚS 552/02
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti Bc. F. B., podnikajícího pod obchodním jménem F. B., zastoupeného Mgr. P. M., advokátem, proti vyhlášce hlavního města Prahy č. 27/1998, kterou se vydává tržní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 16. 8. 2002 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil vyhlášku hlavního města Prahy č. 27/1998, kterou se vydává tržní řád, ve znění pozdějších předpisů, a uložil hl. městu Praze upustit od porušování jeho práv a svobod a cit. vyhlášku neaplikovat ani prostřednictvím jiných jím pověřených subjektů.
Stěžovatel tvrdí, že přijetím a aplikací tržního řádu byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Uvedl, že jeho stížnost směřuje proti zásahům orgánu veřejné moci, přičemž za protiústavní spatřuje zejména poslední novelu tržního řádu, uskutečněnou vyhláškou č. 4/2002, jejíž některé body jsou dle jeho názoru v rozporu s předpisy vyšší právní síly, zejména zákaz pochůzkové pouliční reklamy na vlastní zboží.
Stěžovatel je přesvědčen, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, a proto by neměla být dle §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon"), odmítnuta, neboť se bezprostředně dotýká zájmů všech podnikatelů na daném území. Postup standardními prostředky by předpokládal nejdříve udělení sankce za porušení vyhlášky, odvolání a správní žalobu, což by bylo časově náročné a přivodilo by velké riziko opakovaných pokut.
Ústavní soud v prvé řadě přezkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, tedy především zda napadený tržní řád může představovat tvrzený "zásah orgánu veřejné moci" ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona. V souladu s obecně přístupnou judikaturou (viz např.nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 62/95, uveřejněný pod č. 78 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu , svazek 4), pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci je nutno chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového "zásahu orgánu veřejné moci" nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Podle přesvědčení Ústavního soudu je v daném případě zřejmé, že ústavní stížnost je návrhem na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení (čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky), ve smyslu §64 odst. 2 zákona, k jehož podání je stěžovatel subjektem zjevně neoprávněným. Označením vyhlášky za "jiný zásah" tak stěžovatel obchází nedostatek aktivní legitimace dle ust. §64 odst. 2 zákona. Argumentaci přesahem vlastních zájmů dle §75 odst. 2 písm. a) zákona nelze v daném případě akceptovat, neboť postup podle tohoto ustanovení (tedy nevyčerpání opravných prostředků) předpokládá procesně způsobilého stěžovatele, kterým v daném případě navrhovatel není.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než Ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 2 písm. b), odmítnout jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou (§43 odst. 1 písm. c) zákona), a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu