ECLI:CZ:US:2002:4.US.602.01
sp. zn. IV. ÚS 602/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti V.V., zastoupené J.P., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2001, č.j. 25 Co 241/2001-60, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a J.O. a V.O., zastoupených JUDr. Š.V., jako vedlejších účastníků, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 15. 10. 2001 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2001, č.j. 25 Co 241/2001-60, kterým byla pravomocně zamítnuta její žaloba, jíž se domáhala, aby vedlejší účastníci (žalovaní) byli mj. uznáni povinnými vyklidit a vyklizený jí předat nebytový prostor - prádelnu v domě v H.
Stěžovatelka tvrdí, že rozsudky soudu odvolacího i soudu prvého stupně, bylo porušeno její právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), a v důsledku toho pak právo vlastnické zaručené v čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny, ve spojení s čl. 95 Ústavy České republiky.
Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, v odpověď na žádost o vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že jeho vyjádření se kryje s odůvodněním napadeného rozsudku.
Vedlejší účastníci ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedli, že dle jejich názoru napadený rozsudek je správný. Stěžovatelka uplatňuje argumenty, které až na výjimky uplatnila už v řízení před oběma soudy, v rámci něhož bylo provedeno rozsáhlé dokazování. Soudy obou stupňů zjistily přesně skutkový stav a měly dostatečný podklad pro svá rozhodnutí. Dále vedlejší účastníci uvedli svá stanoviska k jednotlivým bodům ústavní stížnosti a vyjádřili přesvědčení, že napadeným rozhodnutí nedošlo k zásahu do ústavních práv stěžovatelky.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 16 C 15/2000, a po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§75 odst. 1 zákona). V daném případě byl napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2001, č.j. 25 Co 241/2001-60, stěžovatelce (jejímu právnímu zástupci) doručen dne 13. 8. 2001. Uvedeným dnem doručení započala běžet zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti, jež uplynula ve čtvrtek dne 11. 10. 2001. Stížnost však byla podána k poštovní přepravě dne 13. 10. 2001, tudíž dva dny po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta stanovená v ust. §72 odst. 2 zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky).
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle §43 odst. 1 písm. b) zákona odmítl jako návrh podaný opožděně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2002
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj