ECLI:CZ:US:2002:4.US.625.02
sp. zn. IV. ÚS 625/02
Usnesení
IV. ÚS 625/02
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti M. P., zastoupené advokátem Mgr. PhDr. R. N., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2002, sp. zn. 14 Co 223/2001, a rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 12 Nc 332/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že obecné soudy porušily její právo na soudní ochranu ústavně zaručené v čl. 36. odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tím, že ze strany obecných soudů došlo k nesprávnému hodnocení důkazů, v jehož důsledku popis skutkového stavu v odůvodnění odvolacího soudu neodpovídá stavu skutečnému, zjištěnému z provedených důkazů, a to v rozporu s ustanoveními §153 odst. 1 a §132 o. s. ř.
Výše uvedeným rozhodnutím Okresní soud v Břeclavi rozhodl o stanovení výživného rodičům nezletilých dětí na dobu před rozvodem a o dalších návrzích tak, že I. matce stanovil výživné ve výši 2.806,- Kč na nezletilou dceru a 2.806,- Kč na nezletilého syna za dobu, kdy byly děti ve výchově otce, II. stanovil otci výživné do budoucna; a III. zastavil řízení ohledně dalších návrhů.
Krajský soud v Brně výše uvedeným rozhodnutím změnil rozsudek prvostupňového soudu tak, že nově stanovil výživné matky za dobu, kdy byly děti ve výchově otce. Na část této doby povinnost uhradit výživné matce nestanovil (30.10.1997 - 31.5.1999 a 1.2.2000 - 28.2.2000), na jinou část této doby (1.6.1999 - 31.1.2000) ji odvolací soud zvýšil na 600,- resp. 900,- Kč měsíčně a stanovil matce povinnost zaplatit otci takto vzniklý dluh na výživném ve výši 6.075,- Kč na dceru a 4.575,- Kč na syna. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že tento vyšel z nově vypočítaného čistého měsíčního příjmu matky v daném období, který sestával z několika druhů dávek státní sociální podpory a z hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání.
Stěžovatelka ve své stížnosti poukazuje na nesprávné zhodnocení důkazů odvolacím soudem. Tento dle stěžovatelky mylně konstatoval, že stěžovatelka pobírala dávku 2.992,- Kč "od 11.1999 do 1.2.2000" (Ústavní soud z rozsudku odvolacího soudu zjistil, že se jedná o období 1.6.1999 - 1.2.2000), zatímco stěžovatelka tuto dávku pobírala pouze v měsíci lednu. Stěžovatelka přitom připouští, že soud všechny důkazy před ní a jejím právním zástupcem přečetl. Dle stěžovatelky bylo toto čtení natolik nepřehledné, že údajné mylné konstatování nepostřehla.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že není součástí obecné soustavy soudů, nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů, a že jeho úkolem je ochrana ústavnosti dle čl. 83 Ústavy ČR. V této souvislosti Ústavní soud zkoumal, zda došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na soudní ochranu. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny nutně zahrnuje požadavek, aby soud při rozhodování vycházel z provedených důkazů. Zároveň soud nemůže dojít k závěru, který by byl s provedenými důkazy v příkrém rozporu.
Odvolací soud však v daném případě vycházel z provedených důkazů, tyto byly čteny a stěžovatelkou výslovně potvrzeny. Dle odůvodnění odvolacího soudu "matka neměla vůči správnosti obsahu listinných důkazů žádné námitky a sama jejich správnost potvrdila, pokud uvedla na dotaz soudu, že skutečně sociální příspěvek ve výši 2.992,- Kč pobírala v celém roce 1998 a 1999". V této situaci tedy v žádném ohledu právo stěžovatelky na soudní ochranu neutrpělo a Ústavní soud tedy neshledal porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení §43 odst. 2, písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 2002
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu