ECLI:CZ:US:2002:4.US.644.01
sp. zn. IV. ÚS 644/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti D., zastoupené JUDr. P.F., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2001, č.j. 7 Cmo 462/2001-54, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 6. 11. 2001 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud zrušil druhý výrok a třetí výrok usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2001, č.j. 7 Cmo 462/2001-54, vydaného ve věci určení majitele obchodního podílu a nařízení předběžného opatření, kde žalobcem byla Č., a žalovaným stěžovatelka. Uvedenými výroky byl změněn výrok II. a výrok III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. dubna 2001, č.j. 23 Cm 239/2001-20 tak, že stěžovatelka je povinna mj. zdržet se zcizení a zastavení jejího obchodního podílu ve společnosti F., a zdržet se zcizení nebo zastavení jejího podniku nebo části podniku, obsahující obchodní podíl společnosti F.
Stěžovatelka tvrdí, že napadeným usnesením, jež považuje za konečné ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon"), bylo zasaženo do jejích ústavních práv a svobod zakotvených v čl. 36, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), a pro své tvrzení uvedla důvody.
K žádosti Ústavního soudu Vrchní soud v Praze sdělil, že napadené usnesení bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatelky dne 7. 9. 2001, což odpovídá údaji uvedenému v odůvodnění ústavní stížnosti. Na základě tohoto zjištění je Ústavní soud nucen konstatovat, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy (§75 odst. 1 zákona). Bylo-li tedy napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2001, č.j. 7 Cmo 462/2001-54 stěžovatelce resp. jejímu právnímu zástupci, doručeno dne 7. 9. 2001, započala tímto dnem běžet zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti, jež uplynula v pondělí dne 5. 11. 2001. Stížnost však byla podána faxem dne 6. 11. 2001, tudíž den po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. §72 odst. 2 zákona je ovšem nepřekročitelná, její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit a tímto zákonem je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky).
Ústavní soud považuje za nutné dodat, že ani v případě včasného podání návrhu by nemohl akceptovat tvrzení stěžovatelky, že napadené usnesení nutno považovat za pravomocné rozhodnutí, které lze napadnout ústavní stížností. Za daných okolností takovou vlastnost může mít toliko konečné meritorní rozhodnutí. Stěžovatelka tedy bude mít k ochraně svého práva další procesní prostředky a teprve po jejich vyčerpání se může obrátit na Ústavní soud s ústavní stížností, pokud pro takový postup budou důvody. Z obdobných důvodů Ústavní soud nepožadoval ani odstranění vady zaslaného originálu (nedatované) plné moci (nepřípustná substituční doložka).
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh podaný opožděně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2002
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj