ECLI:CZ:US:2002:4.US.674.02
sp. zn. IV. ÚS 674/02
Usnesení
IV. ÚS 674/02
Ústavní soud rozhodl dne 25. listopadu 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti L. R., zastoupeného JUDr. J. H., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 8. 2002, čj. 3 Tdo 412/2002-455, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatel uvádí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva zaktoveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než které jsou vedeny v ustanovení §265/1 trestního řádu, konkrétně pak z důvodu uvedeného v ustanovení §265/1g trestního řádu, neboť uplatnil právě tento dovolací důvod. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného usnesení.
Z obsahu spisu 50 T 1/2001 Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 1. 2002, čj. 4 To 199/2001-363, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) trestního řádu zrušen z podnětu stěžovatelova odvolání rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2001, čj. 50 T 1/2001-314, a podle §259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodnuto tak, že stěžovatel byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona, ve znění zákona č. 265/2001, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, jakož i k náhradě způsobené škody ve výši 1 194 736,-- Kč. O dovolání stěžovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci rozhodl Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením tak, že toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl. V důvodech svého rozhodnutí uvedl Nejvyšší soud ČR, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. S poukazem na uvedený dovolací důvod není možno se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, a proto ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Nesprávné zjištění skutku má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku, protože však v řízení o dovolání se nelze domáhat přezkoumání zjištěného skutkového stavu, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním. Dovolání je opravným přostředkem mimořádným a rozhoduje o něm Nejvyšší soud ČR již ve třetí instanci, kde nelze znovu vytvářet či zásadně měnit skutková zjištění. Protože Nejvyšší soud ČR v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů ustanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí.
Uvedené závěry Nejvyššího soudu ČR jsou zcela v souladu s podstatou a také funkcí dovolání, neboť v dovolacím řízení nelze znovu otevírat otázku správnosti a úplnosti skutkového stavu. Právě takový cíl však odvolatel ve svém dovolání sleduje, když v části III písm. A podaného dovolání tvrdí, že, pokud jde o vinu, právní kvalifikace skutku, uvedeného ve výrokové části rozsudku, nemá v provedených důkazech žádnou oporu. Za tohoto stavu věci nemohlo napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR dojít k zásahu do stěžovatelových ústavně zaručených práv, takže jeho ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu