ECLI:CZ:US:2002:4.US.676.01
sp. zn. IV. ÚS 676/01
Usnesení
IV. ÚS 676/01
Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2002 ve věci ústavní stížnosti J.H., zastoupeného JUDr. P.M., proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2000, čj. 43 C 48/99-38, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2001, čj. 26 Co 312/2001-47, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Jak Ústavní soud zjistil ze spisu 43 C 48/99 Městského soudu v Brně, konstatovaným rozhodnutím o posledním prostředku bylo již citované rozhodnutí Městského soudu v Brně, kterým tento soud o stěžovatelově žalobě na přezkum zákonnosti správního rozhodnutí rozhodl tak, že řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Stěžovatel sice na základě poučení poskytnutého městským soudem podal proti jeho usnesení odvolání, o tomto odvolání bylo však napadeným usnesením krajského soudu rozhodnuto tak, že odvolací řízení pro chybějící funkční příslušnost bylo zastaveno (§104 odst. 1, §246c o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000, bod 15 hlavy I části 12 zákona č. 30/2000 Sb.). Z uvedeného tedy plyne, že rozhodnutím, které stěžovatel mohl napadnout ústavní stížností, je pouze již konstatované usnesení městského soudu, jež stěžovateli, v tomto řízení nezastoupenému, bylo doručeno dne 27. 11. 2000. Byla-li tedy ústavní stížnost podána dne 23. 11. 2001, stalo se tak již po uplynutí zákonné 60 denní lhůty. Na tomto faktu nemůže bohužel nic změnit skutečnost, že Městský soud v Brně projevil v tomto řízení základní neznalost některých institutů, týkajících se zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, jakož i části páté o. s. ř., týkající se správního soudnictví, a to nejen pokud jde o doručování ve správním řízení (§25 odst. 3 zákona o správním řízení), když stěžovatel byl ve správním řízení zastoupen (což znamená, že rozhodnutí správního orgánu nemohlo nabýt právní moci), že zastavením řízení městský soud ústavně porušil ustanovení §250 odst. 4 o. s. ř., jakož i konečně, že svým poučením o možnosti podat odvolání ve skutečnosti způsobil, že stěžovatel ústavní stížnost podal opožděně. Jinými slovy, Ústavní soud nedisponuje žádným prostředkem, jak zhojit fakt, že usnesení Městského soudu v Brně nebylo již možno po uplynutí zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti touto stížností napadnout, neboť rozhodnutí krajského soudu postrádalo z hlediska běhu této lhůty právní relevanci.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 12. února 2002
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj