ECLI:CZ:US:2002:4.US.706.01
sp. zn. IV. ÚS 706/01
Usnesení
IV. ÚS 706/01
Ústavní soud rozhodl dne 16. ledna 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti ing. V.Š., zastoupeného JUDr. V.V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2001, čj. 54 Co 157/2001-53, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze stěžovatel uvádí, že tímto usnesením došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy ČR. Stalo se tak zejména tím, že odvolací soud usnesení soudu I. stupně ve skutečnosti vůbec nepřezkoumal a bez jednání se ztotožnil s jeho zjištěními a závěry, ačkoli vyúčtované náklady související s provedením výkonu rozhodnutí postrádají prvky přiměřenosti, reálnosti a důvodnosti. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného usnesení.
Z obsahu spisu E 4005/99 Obvodního soudu pro Prahu 5 Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu ze dne 27. 12. 1999, čj. E 4005/99-6, byl podle rozsudku téhož soudu ze dne 15. 1. 1999, čj. 6 C 28/96-16, nařízen výkon rozhodnutí vyklizením místností, ve výroku tohoto rozsudku blíže označených. K odvolání stěžovatele rozhodl Městský soud v Praze usnesením z 20. 6. 2000, čj. 54 Co 220/2000-18, tak, že toto odvolání pro jeho opožděnost podle §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítl. Dalším usnesením ze dne 4. 10. 2000, čj. E 4005/99-23, rozhodl obvodní soud tak, že návrh stěžovatele na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl. Následným usnesením ze dne 12. 2. 2001, čj. E 4005/99-43, rozhodl obvodní soud tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatiti oprávněnému, tj. MčP., na náhradě nákladů provedení výkonu rozhodnutí vyklizením nebytových prostor částku 190 897,-- Kč. K odvolání stěžovatele rozhodl Městský soud v Praze napadeným usnesením tak, že usnesení soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí poukázal městský soud na skutečnost, že v daném případě bylo vykonáváno rozhodnutí, nabyvší právní moci již 22. 2. 1999, a že náklady spojené s provedením výkonu rozhodnutí byly náležitě doloženy.
Ve své ústavní stížnosti pomíjí stěžovatel tu základní skutečnost, že již citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 mu byla uložena povinnost vyklidit předmětné prostory do 22. 2. 1999, tuto povinnost však stěžovatel do 20. 12. 2000, kdy byl proveden výkon rozhodnutí, nesplnil. V tomto chování stěžovatele tkví základní příčina, proč došlo k vydání napadeného rozhodnutí, v němž městský soud uvedl, z jakých důvodů nepovažuje lhůtu 5 dnů uvedenou v ustanovení §340 odst. 2 o. s. ř. za určující, a vyjádřil se i k výši nákladů vynaložených na provedení výkonu rozhodnutí a jejich průkaznosti. Ústavní soud není další běžnou instancí v systému obecných soudů a vzhledem k principu jejich nezávislosti nemůže sám znovu přehodnocovat jejich hodnotící stanoviska, ledaže by jejich závěry bylo možno považovat za extrémní. O takový případ však v projednávané věci nejde, neboť posouzení výše vynaložených nákladů evidentně nebylo věcí libovůle, když se opírá o předložené faktury, jakož i další důkazy. Jen na okraj Ústavní soud dodává, že stěžovatel mohl pro něj případně nepříznivým důsledků předejít tím, že by respektoval pravomocné soudní rozhodnutí a neponechával je naopak po dlouhou dobu nepovšimnuto.
Všechna uvedená zjištění a úvahy považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 psím. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu