ECLI:CZ:US:2002:4.US.89.02
sp. zn. IV. ÚS 89/02
Nález
Ústavní soud rozhodl dne 18. července 2002 v senátě o ústavní stížnosti obchodní společnosti AG r., spol. s r. o., zastoupené JUDr. Z. J., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2002, čj. 127 K 8/99-290, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) ing. J. Š., správce konkurzní podstaty, zastoupeného JUDr. K. Š., advokátkou, 2) I.B., se souhlasem účastníků řízení bez ústního jednání, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2002, čj. 127
K 8/99-290, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 8. 3. 2002, čj.
127 K 8/99-384, se zrušuje.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu
dne 7. 2. 2002, stěžovatelka uvádí, že je vlastníkem nemovitostí,
domu a pozemku, zapsaných u Katastrálního úřadu ve Vyškově (dále
jen "předmětné nemovitosti"), které nabyla kupní smlouvou od I. B.
V souvislosti s prohlášením konkurzu na majetek I. B. správce
konkurzní podstaty napadl uzavření kupní smlouvy žalobou, o které
dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, a předmětné nemovitosti zapsal
do soupisu konkurzní podstaty úpadce. O vylučovací žalobě následně
podané stěžovatelkou nebylo dosud rovněž rozhodnuto. V ústavní
stížnosti stěžovatelka dále uvádí, že na základě zjištění státního
stavebního dohledu a na návrh správce konkurzní podstaty Krajský
soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením vyslovil souhlas
s prodejem předmětných nemovitostí mimo dražbu. Souhlas byl vydán
v situaci, kdy nebylo prokázáno, že by prodejem došlo k odvrácení
hrozící škody na majetku, což bylo v dané věci základní podmínkou,
a stěžovatelka se tak cítí být tímto rozhodnutím dotčena ve svém
vlastnickém právu, a proto žádá, aby Ústavní soud napadené
usnesení Krajského soudu v Brně zrušil. Současně s návrhem
požádala o odložení vykonatelnosti tohoto usnesení, neboť
uskutečnění oprávnění přiznaného správci konkurzní podstaty by pro
ni znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení
vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
Krajský soud v Brně ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze
dne 2. 5. 2002 uvedl, že při vydání napadeného rozhodnutí vycházel
z toho, že v případě projevu narušení statiky by nemovitost byla
bezprostředně ohrožena podstatným znehodnocením, čemuž chtěl při
pasivním přístupu vlastníka zabránit. Po doložení vypracovaného
znaleckého posudku na statiku nemovitosti Krajský soud v Brně
vydal dne 8. 3. 2002 usnesení čj. 127 K 8/99-384, kterým doplnil
podmínky prodeje stanovené v napadeném usnesení tak, že správce
konkurzní podstaty neprodá nemovitost, a to ani veřejnou dražbou,
dříve než rozhodne Stavební úřad ve Slavkově u Brna o nařízení
nezbytných stavebních úprav na předmětné nemovitosti.
Správce konkurzní podstaty ve vyjádření k ústavní stížnosti
ze dne 29. 4. 2002 zrekapituloval svoje dosavadní úkony a uvedl,
že dne 13. 2. 2002 příslušný stavební úřad vydal rozhodnutí, č. j.
36/2002, kterým uložil stěžovatelce a správci konkurzní podstaty
opatřit na své náklady projektovou dokumentaci na stavební úpravy
všech konstrukcí dotčené nemovitosti, a že Krajský soud v Brně
doplnil usnesením ze dne 8. 3. 2002 ústavní stížností napadené
usnesení. Závěrem svého vyjádření navrhl zamítnutí ústavní
stížnosti.
Vedlejší účastník řízení I. B. se k ústavní stížnosti
nevyjádřil.
Ze spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 127 K 8/99, který si
Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že Investiční a Poštovní banka,
a. s., Praha 1, oblastní pobočka v Brně, Joštova 5, (dále jen
"IPB") poskytla I. B., fyzické osobě - podnikateli, dlouhodobý
úvěr na dostavbu a vybavení penzionu V. ve Slavkově u Brna za
podmínek blíže uvedených v úvěrové smlouvě a jejích dodatcích
s tím, že úvěr byl zajištěn zřízením zástavního práva mimo jiné
i k předmětným nemovitostem tehdy ve vlastnictví dlužníka. Poté,
co IPB zjistila, že dne 19. 6. 1998 kupní smlouvou dlužník převedl
bez jejího předchozího písemného souhlasu zastavené předmětné
nemovitosti do vlastnictví obchodní společnosti AG r., spol. s r.
o., (ústavní stěžovatelka), a že tyto byly dále zatíženy věcnými
právy ve prospěch obchodní společnosti AG F., spol. s r. o.,
podala návrh, aby na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz
a zároveň podala odpůrčí žalobu směřující proti stěžovatelce.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 7. 1999, čj. 127
K 8/99-107, prohlásil na majetek I. B. konkurz a ustavil ing.
J. Š. správcem konkurzním podstaty. Ten podal u Krajského soudu
v Brně návrh na určení neúčinnosti právního úkonu úpadce, kterým
došlo k prodeji předmětných nemovitostí. Návrh je veden
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 Cm 2/2000 a v současné
době probíhá u Vrchní soudu v Olomouci odvolací řízení. Správce
následně zapsal předmětné nemovitosti do soupisu konkurzní
podstaty úpadce, s čímž stěžovatelka nesouhlasila a podala proti
správci žalobu s návrhem na vyloučení z konkurzní podstaty. Návrh
je veden u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 Cm 32/2000,
řízení bylo přerušeno do doby rozhodnutí o žalobě podané správcem
konkurzní podstaty.
Dne 11. 10. 2001 byl na předmětných nemovitostech, konkrétně
na objektu domu č. 121, což je stavba penzionu, resp. podle
stavebního povolení hotel V., vykonán státní stavební dohled,
který v nezkolaudované části stavby zjistil mimo jiné ve druhém
nadzemním podlaží stavby trhliny, o kterých usoudil, že by mohly
být způsobeny porušením statiky objektu, a proto výzvou ze dne
16. 10. 2001 vyzval stěžovatelku a správce konkurzní podstaty mimo
jiné k zajištění statického posudku a projektové dokumentace.
Správce konkurzní podstaty sdělil soudu, že v konkurzní podstatě
úpadce nejsou prostředky na toto zajištění, jakož i na odstranění
zjištěných závad, a s odkazem na ustanovení §19 odst. 3 zákona č.
328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, požádal soud o udělení
souhlasu s prodejem nemovitostí mimo dražbu. Ústavní stížností
napadeným rozhodnutím Krajský soud v Brně prodej povolil
a stanovil, za jakých podmínek může zpeněžení proběhnout. Jednou
z těchto podmínek bylo, že prodejem bude odvrácena stále trvající
hrozba škody za současného splnění podmínky, že dosud nebylo
pravomocně skončeno řízení o vyloučení nemovitostí ze soupisu
konkurzní podstaty. Z odůvodnění usnesení soudu vyplynulo, že soud
usoudil o splnění podmínek pro udělení souhlasu s prodejem zejména
z přípisu Městského úřadu ve Slavkově. Po vydání tohoto usnesení
stěžovatelka doložila soudu, že objednala znalecký posudek statika
s návrhem na technické řešení případné poruchy statiky části
objektu, který má být vyhotoven do 28. 2. 2002. Krajský soud
v Brně tuto skutečnost posoudil tak, že v situaci, kdy vlastník
nemovitosti (stěžovatelka) činí kroky směřující k vyjasnění
otázky, zda nemovitost je bezprostředně ohrožena znehodnocením
nebo zkázou, je vhodné posečkat s prodejem do rozhodnutí
příslušného stavebního úřadu. Soud proto usnesením ze dne 8. 3.
2002, č.j. 127 K 8/99-384, doplnil podmínky pro prodej předmětné
nemovitosti specifikované ve výroku II ústavní stížností
napadeného rozhodnutí tak, že správce konkurzní podstaty
nemovitost neprodá, a to ani veřejnou dražbou, dříve než rozhodne
Stavební úřad ve Slavkově u Brna o nařízení nezbytných stavebních
úprav na předmětné nemovitosti. Na výzvu soudu stěžovatelka
předložila dne 27. 3. 2002 znalecký posudek z oboru statiky,
v jehož závěru se konstatuje, že objekt je poškozen, avšak není
bezprostředně ohrožen znehodnocením ani zkázou.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska
tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté
rozhodl, že ústavní stížnost je důvodná.
Jádrem ústavní stížnosti, napadající rozhodnutí Krajského
soudu v Brně ze dne 4. 1. 2002 a doručené Ústavnímu soudu dne 7.
2. 2002, je tvrzení, že v řízení předcházejícím vydání souhlasu
soudu k nakládání, resp. ke zpeněžení předmětných nemovitostí,
nebylo prokázáno, že by předmětným nemovitostem hrozila škoda, že
by k odvracení hrozící škody došlo jejich prodejem a že napadené
rozhodnutí zasahuje do stěžovatelčina vlastnického práva. Tato
argumentace je relevatní, neboť blokace nakládání s majetkem,
který je zapsán do soupisu podstaty a ohledně kterého byla podána
vylučovací žaloba, o které nebylo dosud rozhodnuto, trvá pod celou
dobu incidenčního řízení a může být prolomena pouze za podmínky,
kterou je odvracení hrozící škody na sporném majetku.
Podle ustanovení §18 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání
do uplynutí lhůty k podání žaloby (rozuměj vylučovací žaloby) a po
dobu do pravomocného skončení řízení o žalobě nesmí správce věc,
právo nebo jinou hodnotu zpeněžit, ani s ní jinak nakládat, ledaže
tím odvrací škodu na majetku, který je předmětem žaloby.
Sporný majetek v daném případě představují nemovitosti
tvořené pozemkovou parcelou a stavbou, kdy v nezkolaudované části
budovy státní stavební dohled zjistil mimo jiné trhliny, o kterých
usoudil, že by mohly být způsobeny porušením statiky objektu.
K podrobnějšímu prověření příčin této stavební závady státní
stavební dohled na základě ustanovení §102 zákona č. 50/1976 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), uložil
stěžovatelce a správci konkurzní podstaty zpracovat statický
posudek a projektovou dokumentaci ve stanoveném termínu s tím, že
v případě nesplnění těchto povinností stavební úřad může nařídit
nezbytné stavební úpravy rozhodnutím. Toto rozhodnutí, jak vyplývá
z vyjádření správce konkurzní podstaty k ústavní stížnosti,
stavební úřad následně vydal dne 13. 3. 2002.
Státní stavební dohled a stavební úřad jsou orgány odborně
nejzpůsobilejšími posoudit stav stavby, vyvodit z něho patřičné
závěry a stanovit opatření ke zjednání nápravy. Obsah výzvy
státního stavebního dohledu, jež byla v podstatě jediným
relevantním podkladem pro rozhodnutí soudu, však podle názoru
Ústavního soudu nesignalizoval, že by stavba byla ve stavu, kdy
hrozilo její poškození takového rázu, že nebylo možno vyčkat
ukončení incidenčního sporu a odvracení škody by nebylo možno
realizovat žádným z řady možných způsobů nakládání s majetkem, ale
pouze a jen okamžitým prodejem mimo dražbu. Takový závěr
samozřejmě není vyloučen a mohl by být vyvozen např. z posudku
statika či z projektové dokumentace, případně z následného
rozhodnutí stavebního úřadu, anebo z dalších okolností případu, ty
však, jak vyplynulo z odůvodnění napadeného rozhodnutí
a shromážděného spisového materiálu, předmětem úvah Krajského
soudu v Brně nebyly. Existuje jistě celá řada příčin, které mohou
způsobovat více či méně závažné poškození stavby, z nichž jednou
z nejzávažnějších je i narušení statiky objektu. Konec konců
z výzvy je seznatelné, že státní stavební dohled tuto možnost
nevyloučil. Neuložil-li však žádné sanační práce či nenařídil-li
provedení jiných udržovacích a zabezpečovacích výkonů ve lhůtách
reflektujících reálně hrozící poškození nebo zničení stavby, pak
závěr o nemožnosti jiného způsobu nakládání s nemovitostmi než
jejich prodejem nebyl dle názoru Ústavního soudu v souladu
s měřítkem proporcionality, kdy odvracení škody musí být
poměřováno závažností zásahu, neboť prodej majetku podle
ustanovení §19 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání umožňuje
pouze za zcela výjimečných okolností a za splnění zákonem daných
podmínek zásah do základního práva vlastníka sporného majetku.
Při přezkoumání napadeného usnesení Ústavní soud vzal
v úvahu i doplňující usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3.
2002, čj. 127 K 8/99-384, uvádějící další podmínku pro prodej
nemovitostí. Z odůvodnění tohoto usnesení, jež tvoří s původním
usnesením jeden celek, vyplývá, že soud zohlednil stěžovatelčiny
kroky (objednání znaleckého posudku), směřující k vyjasnění
otázky, zda nemovitost je bezprostředně ohrožena znehodnocením
nebo zkázou, a považoval za vhodné posečkat s prodejem do
rozhodnutí Stavebního úřadu ve Slavkově u Brna. Podle názoru
Ústavního soudu ani toto následné usnesení nikterak nezeslabuje
důvodnost původní stěžovatelčiny ústavně právní argumentace, neboť
opíralo-li se původní rozhodnutí o povolení prodeje pouze
o hypotetickou úvahu orgánu státního stavebního dohledu, a nikoliv
o skutková zjištění, odůvodňující prolomení shora citovaného
blokačního ustanovení zákona o konkurzu a vyrovnání, pak následné
usnesení doplňující další podmínku již povoleného prodeje tento
nedostatek nikterak neodstranilo. Usnesením ze dne 8. 3. 2002 byl
v podstatě pouze odložen již povolený prodej nemovitostí do doby,
než rozhodne stavební úřad o nařízení nezbytných stavebních úprav.
Jak vážné jsou závady nemovitosti, jaký mají vliv na statické
posouzení a jaké stavební úpravy budou nařízeny, soud v době svého
rozhodování nevěděl a vědět nemohl, neboť stavební úřad rozhodl
o nařízení nezbytných stavebních úpravách až dne 13. 3. 2002
a znalecký posudek soud obdržel až dne 27. 3. (č. l. 389). Takový
způsob uvažování, který nebere v úvahu fakticitu jevu,
proporcionalitu následku a příčiny a zvažování pozitivních
a negativních argumentů v kolizi stojících zájmů za současné
minimalizace zásahu do základních práv účastníka řízení, není
v souladu s požadavky kladenými na obecný soud v souvislosti
s poskytováním ochrany právům.
Ústavní soud vyložil již ve své předchozí judikatuře, že není
v jeho pravomoci generelně zasahovat do jurisdikční činnosti
obecných soudů. Důvod k jeho zásahu je dán pouze v případě, kdy by
právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými
skutkovými zjištěními anebo by z nich v žádné možné interpretaci
odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, neboť pak je nutno
takové rozhodnutí považovat za ocitající se v rozporu s ústavně
chráněnou zásadou řádného a spravedlivého procesu. Ústavní soud má
za to, že k takové situaci v daném případě došlo, neboť právní
závěry soudu (povolení prodeje a stanovené podmínky) učiněné
v napadeném usnesení nebyly podloženy skutkovými zjištěními
odůvodňujícími závěr o existenci podmínek, jež by odůvodňovaly
zpeněžení nemovitosti, jež je předmětem vylučovací žaloby v době
před skončením řízení o této žalobě.
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnosti
pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny podle ustanovení §82 odst.
2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl
a napadené usnesení podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a)
citovaného zákona zrušil. Ústavní soud zrušil i rozhodnutí, jimiž
byly doplněny podmínky prodeje, neboť zrušením původního usnesení
ztrácí usnesení o doplnění podmínek prodeje svoji opodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 18. července 2002