ECLI:CZ:US:2003:1.US.124.03
sp. zn. I. ÚS 124/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm o ústavní stížnosti stěžovatelky D. H., proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 20. 3. 2000, čj. 21 C 107/99 - 109, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2001, čj. 14 Co 582/2000 - 141, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, nadepsaným "stížnost na protiústavní jednání soudu", doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 3. 2003, napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené rozsudky obecných soudů. Uvedla, že v řízení před Okresním soudem Plzeň - město předložila potvrzení o svém zdravotním stavu a zprávu o svém měsíčním příjmu a požádala o ustanovení advokáta, soud jí však nevyhověl. Stěžovatelka tak nemohla, podle svého tvrzení, hájit svá práva, soud neprovedl jí navržené důkazy. Ve věci byla, podle stěžovatelky, porušena rovnost účastníků řízení.
Podání stěžovatelky, které si sepsala sama, nesplňovalo náležitosti ústavní stížnosti předepsané zejména v ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Proto Ústavní soud vyzval stěžovatelku k odstranění vad přípisem, který stěžovatelka obdržela dne 26. 3. 2003. Stěžovatelka byla zejména vyzvána, aby si zvolila advokáta, který by ji v řízení před Ústavním soudem zastupoval, nebo v případě, že jí bude právní pomoc advokátem odmítnuta, aby se obrátila na Českou advokátní komoru. Ve lhůtě 30 dní od doručení přípisu (tj. od 26. 3. 2003) měla stěžovatelka odstranit vady návrhy a zajistit si právní zastoupení.
Stěžovatelka požádala o prodloužení shora uvedené lhůty podáním, doručeným Ústavnímu soudu 24. 4. 2003, které odůvodnila problémy s dodržením uvedeného termínu. Lhůta byla stěžovatelce prodloužena o dalších 15 dnů, tj. do 20. května 2003. Dalším dopisem ze dne 19. 5. 2003 požádala stěžovatelka o prominutí zmeškání lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti vzhledem k úrazu, který utrpěla a pro který byla hospitalizována v nemocnici. Požádala také o to, aby se Ústavní soud, i přes možné formální nedostatky, její ústavní stížností zabýval.
Stěžovatelce byla tedy poskytnuta dodatečná lhůta k odstranění vad, ovšem ani v této prodloužené lhůtě vady návrhu neodstranila. Protože v daném případě stěžovatelka neodstranila vady návrhu ve lhůtě k tomu určené, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, návrh odmítl na základě ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že má pochopení pro zdravotní situaci stěžovatelky, ovšem za okolností daného případu by další odstraňování vad návrhu bylo zbytečné. Šetřením, které Ústavní soud v mezidobí podnikl, bylo zjištěno, že rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, tj. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2001, bylo stěžovatelce doručeno dne 13. 3. 2001. Lhůta pro podání ústavní stížnosti je 60 dnů (§72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) a stěžovatelce počala běžet od doručení rozsudku krajského soudu, tj. od 13. 3. 2001. Podala-li stěžovatelka ústavní stížnost na poště až dne 28. 2. 2003, učinila tak zjevně opožděně. V této souvislosti je zřejmé, že i v situaci, pokud by ústavní stížnost byla perfektní, bylo by nutné ji odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2003
JUDr. František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu