ECLI:CZ:US:2003:1.US.208.03
sp. zn. I. ÚS 208/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. arch. M. J., o ústavní stížnosti proti postupu Ministerstva vnitra ČR při zpracování a vydání evidenčních podkladů podle zákona č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 7. 4. 2003, doručeným Ústavnímu soudu 8. 4. 2003, brojil stěžovatel proti postupu Ministerstva vnitra ČR při zpracování a vydání evidenčních podkladů podle zákona č. 107/2002 Sb. (správně zákona č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů), v návaznosti na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2003, čj. 34 C 95/2002 - 71. Proti rozsudku se stěžovatel neodvolal, protože dle svých slov očekával v dobré víře, že bod II. rozsudku neznamená zveřejnění jeho jména a pokud k němu musí dojít, bude u jména nepřehlédnutelná a jasná poznámka o neoprávněnosti evidence. Ministerstvo vnitra ČR však uveřejnilo stěžovatelovo jméno jinak, než očekával. Podle stěžovatele postupovalo v rozporu se zákonem č. 140/1996 Sb., zákon č. 107/2002 Sb. je navíc podle stěžovatele vadný. Snaha o vyřešení situace prostřednictvím korespondence nebyla pro stěžovatele úspěšná. Podle stěžovatele byl porušen čl. 10 odst. 1, 2 a 3 Listiny (Listiny základních práv a svobod) a čl. 8 a 13 Úmluvy (Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a také §19 zákona č. 415/1991 Sb.
Ústavní soud vyzval stěžovatele přípisem ze dne 24. 4. 2003, který stěžovatel obdržel dne 28. 4. 2003, k odstranění vad jeho podání tak, aby splňovalo náležitosti ústavní stížnosti. Upozornil jej, aby si zvolil advokáta, který by ho v řízení před Ústavním soudem zastupoval, nebo v případě, že mu bude právní pomoc advokátem odmítnuta, aby se obrátil na Českou advokátní komoru. K doplnění podání mu byla stanovena lhůta 30 dní od doručení výzvy.
Dne 19. 5. 2003 byl Ústavnímu soudu doručen dopis stěžovatele ze dne 12. 5. 2003, ve kterém se omlouvá za nedorozumění, které svým podáním ze dne 24. 4. 2003 patrně způsobil, ve skutečnosti prý nezamýšlel podat ústavní stížnost podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, protože ve věci dosud nevyčerpal všechny opravné prostředky, které mu vnitrostátní právo poskytuje. Uvedl, že v lednu letošního roku byla jeho evidence v tajných materiálech prohlášena za neoprávněnou, přesto se nemůže zbavit nespravedlivé zátěže z minulých let.
Ústavní soud musel posoudit charakter podání stěžovatele ze dne 12. 5. 2003. Ve smyslu §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nestanoví-li zákon o Ústavním soudu jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále "OSŘ"). Podle ustanovení §41 odst. 2 OSŘ posuzuje soud každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. Možnosti interpretace procesního úkonu stěžovatele jsou za daných okolností dvě.
Podle §77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), může stěžovatel vzít stížnost zpět až do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě. Interpretace, která by umožňovala označit podání stěžovatele ze dne 12. 5. 2003 za zpětvzetí návrhu, by byla v konkrétním případě zřejmě příliš extenzivní.
Shora uvedeným podáním reagoval stěžovatel na výzvu Ústavního soudu k odstranění vad své ústavní stížnosti. Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Usnesení podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu není rozhodnutím meritorní povahy. Nebrání proto stěžovateli, aby se v případě, kdy dospěje k názoru, že v řízení před obecnými soudy byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, obrátil na Ústavní soud.
Protože stěžovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené a jeho poslední podání ve věci není, vzhledem k výše uvedenému, možno považovat za zpětvzetí návrhu, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, návrh odmítl podle citovaného §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2003
JUDr. František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu