ECLI:CZ:US:2003:1.US.225.03
sp. zn. I. ÚS 225/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl 5. září 2003 soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci stěžovatele ing. M. Š., zastoupeného JUDr. V. V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2003, č.j. 20 Co 723/2002-63 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23.9.2002, č.j. 30 C 193/98-42, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 16. 4. 2003 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno jeho žalobě na náhradu škody, kterou na České republice vymáhal částku 1 425 00,- Kč s příslušenstvím, s tím, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva dle ust. čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 2 odst. 2 a 3 , čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny.
Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda je návrh ústavní stížnosti způsobilý věcného projednání Ústavním soudem [§42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon".)] Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60-ti dnů. Tato lhůta nepochybně počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost je nepřípustná, protože návrh byl podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.
Pro počátek šedesátidenní zákonné procesní lhůty k podání ústavní stížnosti [§72 odst. 2 zákona], platí z vůle zákonodárce jiný režim než je režim uplatňovaný v řízení podle občanského soudního řádu, [§57 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v účinném znění], podle něhož se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. [Srovnej usnesení ze dne 30. 8. 1995, sp.zn. I. ÚS 182/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 4, usnesení č. 20, Praha 1995, s. 347]. Lhůta pro podání ústavní stížnosti počíná naopak běžet dnem, kdy došlo k rozhodné skutečnosti.
V ústavní stížnosti je uvedeno, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2003 [20 Co 723/2002-63] byl právnímu zástupci stěžovatele doručen v pátek dne 14. 2. 2003, což vyplývá i ze sdělení kanceláře Obvodního soudu pro Prahu 1 [bb1]. V souladu se zněním věty druhé ust. §72 odst. 2 zákona, dnem 14. 2 2002 počala běžet šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti, která uplynula v pondělí 14. 4. 2003. Jak je zřejmé z údajů o podání ústavní stížnosti k doručení, bylo podání učiněno na poště v úterý 15. 4. 2003, tedy po lhůtě zákonem stanovené.
Z uvedeného důvodu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání [§43 odst. 1 písm. b) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné [§43 odst. 3 zákona].
V Brně dne 5. září 2003
JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D.
soudce zpravodaj
[bb1]ověř