ECLI:CZ:US:2003:1.US.234.03
sp. zn. I. ÚS 234/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl 5. září 2003 soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou, ve věci stěžovatele Š. Ď., zastoupeného Mgr. M. H., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 9. 2002, č.j. 6 To 496/2002-107 a proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 22. 7. 2002, č.j. 1 T 67/99-96, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 24. 4. 2003 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými byl shledán vinným spácháním trestného činu podvodu [§250 odst. 1 a 2 tr. zák.], a tvrdí že napadenými rozhodnutí bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu ust. čl. 90 Ústavy České republiky.
Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda je návrh ústavní stížnosti způsobilý věcného projednání Ústavním soudem [§42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon".)] Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60-ti dnů. Tato lhůta nepochybně počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [věta druhá citovaného ustanovení].
Ústavní stížnost je nepřípustná, protože návrh byl podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.
Ústavní soud zjistil dotazem u Okresního soudu v Chomutově, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem veřejně vyhlášené dne 23. 9. 2002 [6 To 496/2002-107], bylo stěžovateli doručeno ve středu dne 18.12. 2002 a jeho právní zástupkyni, Mgr. Jandové v úterý dne 3.12.2002. Jak je zřejmé z údajů o podání ústavní stížnosti k doručení, bylo podání učiněno na poště ve středu 23. 4. 2003, tedy po lhůtě zákonem stanovené. Na tomto závěru nic nemění ani podání stěžovatele ze dne 15. 2. 2003, kterým Ústavnímu soudu bez dalšího oznámil, že se mu nepodařilo "sehnat advokáta" a že ústavní stížnost podá advokát poté, co bude určen Českou advokátní komorou, na kterou se obrátil. Stěžovatel ani nesdělil, proč zákonem stanovená šedesátidenní lhůta nebyla objektivně postačující pro opatření právní pomoci. O kogentní povaze zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti byl stěžovatel vyrozuměn dopisem místopředsedy Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2003, sp.zn. Spr 43/03, která mu byla doručena dne 24. 2. 2003. Na okraj se dodává, že i kdyby nebylo přihlíženo ke kogentní povaze lhůty k podání ústavní stížnosti a jako datum podání bylo akceptováno datum 15. 2. 2003, šlo by o návrh nezpůsobilý věcného projednání. Stěžovatel ve svém "avízu" o podání ústavní stížnosti mj. nijak blíže nevymezil proti jakému konkrétnímu zásahu orgánu veřejné moci hodlá podat ústavní stížnost.
Z uvedeného důvodu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání [§43 odst. 1 písm. b) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné [§43 odst. 3 zákona].
V Brně dne 5. září 2003
JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D.
soudce zpravodaj