ECLI:CZ:US:2003:1.US.356.03
sp. zn. I. ÚS 356/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. Š. a F. Š., proti usnesení Krajského soudu v Plzni bez uvedení data, sp. zn. 16 Cad 13/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelé se ústavní stížností ze dne 26. 6. 2002 domáhají, aby se Ústavní soud zabýval usnesením Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 16 Cad 13/2003, a to do vyřešení jejich stížnosti podané Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR (dále jen "MPSV"), nebo případně navrhl jiné řešení (poznámka: zřejmě s vyžádáním soudního znaleckého posudku). Stěžovatelé se domnívají, že nejen v jejich případě, ale i v případech jiných, se Krajský soud v Plzni "drží posudku komise MPSV", která podle jejich názoru není nezávislá a je "vlastně spojena s ČSSZ přes toto ministerstvo". Stěžovatelé uvedli, že na uvedenou komisi podali stížnost k ředitelce odboru stížností (023). Stěžovatelé poukázali na to, že při zasedání komise (poznámka: zřejmě komise MPSV) dne 18. 3. 2003 nebyl přítomen psychiatr, neurolog nevěnoval pozornost evidentně špatné chůzi a mimovolným pohybům stěžovatelky a samotná komise rozhodla v rozporu se zprávami ošetřujících odborných lékařů. Stěžovatelé konečně uvedli, že po zkušenosti s Krajským soudem v Plzni a komisí MPSV ani nepodali odvolání k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, k čemuž je navíc nutné být právně zastoupen.
Dne 7. 8. 2003 byli stěžovatelé vyzvání k odstranění vad této stížnosti s poučením, že stížnost bude odmítnuta, pokud stěžovatelé neodstraní vady do 20 dnů od doručení této výzvy.
Stěžovatel F. Š. ve stanovené lhůtě doplnil, že jeho manželka (stěžovatelka) "se stala obětí několika trestných činů ze strany komise MPSV v Plzni" a poukázal na skutečnost, že ministr práce a sociálních věcí ČR nechal opět stížnost prošetřit. Výsledek tohoto šetření však dosud není znám. Stěžovatel se dále dotazuje - za situace, kdy prý "Ústavní soud není schopen řešit naši stížnost bez zastoupení advokátem" - na orgán, který je příslušný pro řešení jejich stížnosti a pro zajištění práv velmi vážně nemocné stěžovatelky. Stěžovatel konečně uvádí, že se zřejmě bude muset obrátit na Evropský soud pro lidská práva.
Ústavní soud se při své činnosti musí řídit právními předpisy, které vymezují jeho postavení a pravomoc, a to zejména Ústavou ČR a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V uvedených právních předpisech jsou dány závazné podmínky, bez nichž jeho jednání nemůže proběhnout. Podle této právní úpravy není posláním Ústavního soudu poskytovat právní rady. Stěžovatelé se však mohou obrátit na Českou advokátní komoru, která jim může doporučit další postup.
Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.
Podmínky tohoto ustanovení jsou splněny, neboť lhůta k odstranění vad uplynula marně.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. září 2003
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj