ECLI:CZ:US:2003:1.US.40.03
sp. zn. I. ÚS 40/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného Mgr. L. H., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2002, čj. 29 Odo 215/2002 - 66, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
M. V. (dále "stěžovatel") se svou ústavní stížností ze dne 15. 1. 2003, doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 1. 2003, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu České republiky.
Stěžovatel ve stížnosti uvádí, že postupem Nejvyššího soudu ČR (dále též "dovolací soud") bylo porušeno jeho právo domáhat se u nezávislého a nestranného soudu práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ve věci rozhodoval soudce, o jehož podjatosti mohou vznikat důvodné pochybnosti, a stěžovatel nedostal možnost se k jeho osobě vyjádřit. V čl. VI. své stížnosti pak uvádí, že nezpochybňuje obsah napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR.
Z obsahu spisu sp. zn. 46 Cm 2/2001 Městského soudu v Praze (dále "městský soud") zjistil Ústavní soud, že stěžovatel se žalobou domáhal určení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti G. M., a. s. (dále "vedlejší účastnice"). Městský soud vydal dne 7. 6. 2001 usnesení čj. 46 Cm 2/2001 - 19, kterým prohlásil všechna usnesení valné hromady vedlejší účastnice ze dne 29. 11. 2000 za neplatná. Toto usnesení potvrdil Vrchní soud v Praze (dále "vrchní soud") usnesením ze dne 11. 12. 2001, čj. 14 Cmo 53/2001 - 42. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 27. 11. 2002, čj. 29 Odo 215/2002 - 66, usnesení vrchního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne 22. 4. 2003 vydal vrchní soud usnesení čj. 14 Cmo 27/2003 - 76, kterým změnil citované usnesení městského soudu. Proti usnesení vrchního soudu podal dne 10. 7. 2003 stěžovatel dovolání, o kterém nebylo dosud rozhodnuto.
Ústavní soud, předtím než se začal zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, nejprve přezkoumal formální náležitosti podaného návrhu, mj. se zabýval přípustností ústavní stížnosti. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity. K tomuto principu se podrobněji vyslovil mj. v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 117/2000 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, C. H. Beck, Praha 2001, str. 79. Podle principu subsidiarity je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1, ve spojení s §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu]. Zásada subsidiarity odráží i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána.
Ze sdělení Ústavního soudu publikovaného dne 3. 2. 2003 pod č. 32/2003 Sb. vyplývá, že v případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Skutečnost, že ve věci byl podán mimořádný opravný prostředek - dovolání, činí ústavní stížnost stěžovatele návrhem nepřípustným, jak poukázáno shora.
Ústavní soud se tedy za daného stavu věci necítí být oprávněn do věci zasahovat. Stěžovateli stále zůstává možnost chránit svá práva v doposud neskončeném řízení před obecnými soudy. V čl. 4 Ústavy ČR je stanoveno, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Z toho tedy vyplývá, že ochrana základních práv a svobod je úkolem nejen Ústavního soudu, ale i soudů obecných. Bude-li stěžovatel i po pravomocném skončení řízení toho názoru, že řízením, případně rozhodnutím v něm vydaným, byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody, má možnost se s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud. Až za takové procesní situace bude návrh stěžovatele přípustný.
Za uvedené situace Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný [ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2003
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu