ECLI:CZ:US:2003:1.US.447.03
sp. zn. I. ÚS 447/03
Usnesení
I. ÚS 447/03
Ústavní soud rozhodl dne 4. září 2003 soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti S. F., zastoupeného JUDr. L. P., advokátkou, proti usnesení Policie ČR, Okresního ředitelství, Služby kriminální policie a vyšetřování Kroměříž ze dne 30. 7. 2003, sp. zn. ČTS:ORKM-488/OOK -Tč- 2003, a usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 11. 8. 2003, č. j. Zt 385/2003-4, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností (§72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kroměříži byla zamítnuta stížnost proti usnesení Policie ČR, Okresního ředitelství, Služby kriminální policie a vyšetřování v Kroměříži, jímž bylo podle ust. §160 odst. 1 trestního řádu zahájeno proti stěžovateli trestní stíhání pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle ust. §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona. Podle napadených usnesení je dostatečně odůvodněn závěr, že dne 30. 7. 2003 řídil stěžovatel blíže specifikované osobní vozidlo, ačkoliv mu byl pravomocně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel po dobu 5 let (od 3. 4. 2003 do 2. 4. 2008).
Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil pro rozpor s čl. 8 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť trestní stíhání nemělo být podle jeho názoru proti němu vůbec zahájeno.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu).
Mezi základní atributy ústavní stížnosti náleží mimo jiné také požadavek její subsidiarity, vyjádřený v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře vychází z názoru, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje.
Trestní řízení představuje kontinuální proces zjišťování, poznávání a hodnocení skutečností, na nichž je posléze vystavěno meritorní rozhodnutí. Tento proces podléhá v jeho přípravné fázi kontrole státního zastupitelství a posléze při rozhodování o meritu i soudnímu přezkumu.
Ústavní soud se necítil oprávněn zasahovat do samotného počátku trestního řízení v době, kdy bylo zahajováno opatřením, proti kterému nebylo možné podat opravný prostředek. Od tohoto závěru se neodchýlil ani po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kdy je vůči usnesení o zahájení trestního stíhání připuštěna s účinností od 1. 1. 2002 podle ust. §160 odst. 7 tr. řádu stížnost (obdobně usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 535/02, II. ÚS 741/02). Pouze za situace, kdy by bylo obvinění spojeno se skutečným zásahem do základních práv a svobod, které by nebylo možné odčinit jinak (vzetí do vazby, zatčení, zadržení podle §75 tr. řádu), by ústavní stížnost po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, byla připuštěna. Zásah Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení již v počátku trestního řízení je však jinak třeba považovat za nepřípustný.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. září 2003
JUDr. Eliška Wagnerová, Ph. D. soudce zpravodaj