ECLI:CZ:US:2003:1.US.486.03
sp. zn. I. ÚS 486/03
Usnesení
I. ÚS 486/03
Ústavní soud rozhodl dne 29. září 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti Ing. L. N., zastoupeným JUDr. Ing. J. M., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2003, č. j. 29 Ca 473/2001 - 33, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 9. 2003 brojí proti shora uvedenému rozhodnutí obecného soudu, jímž byla odmítnuta žaloba stěžovatele podaná proti Finančnímu ředitelství v Brně. Napadené usnesení o odmítnutí žaloby nerespektovalo podle názoru stěžovatele stejným soudem vydané usnesení č. j. 29 Ca 473/2001 - 25, jímž byl stěžovatel vyzván k odstranění vad žaloby. Stěžovatel dále tvrdí, že na základě výzvy byl nedostatek žalobního návrhu odstraněn, a nebyl proto dán právní základ pro odmítnutí žaloby.
Stěžovatel se proto domnívá, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu práva stanovené čl. 90 věta první a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu navrhl, aby Ústavní soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil.
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení §72 odst. 1, 2, 4 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní stížnost může být tedy před Ústavním soudem projednána a rozhodnuta až poté, co byly vyčerpány všechny ostatní zákonem stanovené prostředky k ochraně práv.
Dnem 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s.), který v ustanovení §102 až §110 upravuje opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictvím, jímž je kasační stížnost. Jedním z důvodů kasační stížnosti je mimo jiné tvrzená nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
Stěžovatel byl proto před podáním ústavní stížnosti povinen vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje, aby tak byla naplněna jedna z podmínek meritorního projednání ústavní stížnosti. Ostatně, jak Ústavní soud zjistil dotazem u Krajského soudu v Brně, stěžovatel tento prostředek skutečně využil a kasační stížnost podal prostřednictvím tohoto soudu dne 7. 8. 2003.
Ústavní soud pak neshledal ani důvod připuštění ústavní stížnosti podle ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť ústavní stížnost nesplňuje podmínku podstatného přesahu vlastního zájmu stěžovatele.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2003
JUDr. Eliška Wagnerová, Ph. D. soudce zpravodaj