ECLI:CZ:US:2003:1.US.569.02
sp. zn. I. ÚS 569/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti L. K., zastoupené advokátkou JUDr. J. B., proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 18P 19/2000, a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 7. 2002, sp. zn. 14 Co 502/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Okresní soud v Karlových Varech vydal předběžné opatření, kterým "předal" nezletilou L. K. do péče otce (Ing. P. K.) a návrh stěžovatelky na nařízení výkonu rozhodnutí o výchově nezletilé zamítl.
Podle odůvodnění tohoto usnesení bylo manželství rodičů nezletilé L. rozvedeno (rozhodnutí sp. zn. 8C 80/99 ze dne 1. 12. 1999) a okresní soud rozhodnutím sp. zn. 18 Nc 75/99 ze dne 6. 9. 1999 svěřil nezletilou L. pro dobu po rozvodu do péče stěžovatelky. Okresní soud dále konstatuje, že nyní nezletilá L. ze svého rozhodnutí přešla k otci, který o ni pečuje a do rozhodnutí soudu ve věci samé ohledně změny jejího výchovného prostředí je této péče schopen, neboť pečuje řádně i o jejího bratra. Podle názoru okresního soudu jsou podmínky pro vydání předběžného opatření dány, zejména s ohledem na důvodně předpokládanou skutečnost, že nezletilá L. nebude v prostředí otce dále "zatahována" do sporů mezi rodiči; i u otce má zajištěno pokračování ve studiu. Okresní soud vzal v úvahu především stanovisko opatrovníka i vlastní vyjádření nezletilé, která je ve věku, kdy je schopna si vytvořit svůj vlastní názor a posoudit jeho dosah. Uvedla-li nezletilá, že nechce být u matky - stěžovatelky - kde je prý psychicky zatěžována rozpory rodičů (a to ze strany matky), je podle přesvědčení okresního soudu v zájmu nezletilé změna jejího výchovného prostředí, byť zatímního charakteru. Soud dospěl k závěru, že i přes probíhající řízení o svěření nezletilé do výchovy a výživy otce, bylo na místě její poměry zatímně upravit. Má zato, že bez tohoto rozhodnutí by byla nezletilá vystavena opětovnému napětí ze strany matky, event. by znovu odešla, případně by byla dále ohrožena na svém dalším řádném vývoji. Návrh stěžovatelky na výkon rozhodnutí odnětím dcery otci a jejím předání matce - stěžovatelce - soud s ohledem na předběžné opatření neshledal důvodným.
Krajský soud v Plzni v záhlaví napadeným usnesením usnesení soudu I. stupně potvrdil.
V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud uvedl, že odvolání matky (stěžovatelky) nepovažuje za důvodné. Okresní soud v Karlových Varech rozhodl ve smyslu §102 o.s.ř. o návrhu na vydání předběžného opatření, jejž podal otec nezletilé (současně s návrhem na její svěření do jeho výchovy) poté, co mu oznámila své rozhodnutí k matce se nevrátit a požádala ho, aby mohla zůstat v jeho péči. Vzhledem k tomu, že otec podal návrh na změnu výchovného prostředí u nezletilé, "v němž proběhlo dokazování" ke zjištění podmínek a důvodů pro změnu předchozího soudního rozhodnutí a tyto důkazy budou dále v řízení doplněny, lze z nich vycházet i při posouzení předběžné úpravy. Zejména ze zprávy Okresního úřadu v Karlových Varech ze dne 14. 5. 2002 je zřejmé přání nezletilé zůstat u otce, které vyjádřila při pohovoru bez jeho přítomnosti; dále uvedla že se nechce zapojovat do problémů mezi rodiči, které matka řeší jejím prostřednictvím a že potřebuje klid na učení. Nechce prý žít u matky v neustálém napětí a neklidu, což ovlivňuje její psychický stav a duševní napětí a chce být v péči otce, který je klidné povahy a vytváří pro ni dobré podmínky. Vzhledem k těmto skutečnostem doporučil opatrovník nezletilé návrhu otce na předběžné opatření vyhovět a návrh matky na výkon rozhodnutí zamítnout. Odvolací soud dále zjistil, že i po odvolání stěžovatelky proti napadenému usnesení okresního soudu nezletilá L. při pohovoru - bez přítomnosti otce - sdělila, že se její názor na věc nezměnil, že chce být ve výchově otce. Opatrovník nezletilé doporučil přání nezletilé L. respektovat. Krajský soud tedy konstatuje, že se nezletilá opakovaně vyjádřila tak, že si přeje zůstat v péči otce a k matce - stěžovatelce - se nechce vrátit. Tento její názor je prý třeba - s ohledem na §31 odst. 3 zákona o rodině - ještě před rozhodnutím ve věci samé respektovat a poměry účastníků zatímně upravit.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, neboť bez řádného dokazování jí bylo odňato její právo na výchovu nezletilé dcery. Tvrdí, že soud neprovedl důkaz, v čem zanedbává své rodičovské povinnosti, a zcela se přiklonil k návrhu otce, aniž by zkoumal důvody, pro které nezletilá L. u otce zůstala. Podle jejího mínění otec porušil rodičovskou odpovědnost a soud tuto skutečnost nevzal v úvahu. Stěžovatelka uvádí, že pracuje jako učitelka - vychovatelka a ve výchově je přísná a důsledná, což se profesionálně odráží i ve výchově jejích dětí. Uvádí, že rozvod měl na jejího bývalého manžela psychopatologické důsledky, které souvisí s jeho duševní chorobou, leč soud se tím vůbec nezabýval. Stěžovatelka proto navrhla, aby byla napadená usnesení Okresního soudu v Karlových Varech a Krajského soudu v Plzni zrušena.
Ústavní soud dospěl k těmto závěrům.
Podle článku 83 Ústavy ČR je základním úkolem Ústavního soudu ochrana ústavnosti. Ústavní soud však ve své činnosti musí respektovat jeden z hlavních principů právního státu, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je proto Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody stěžovatele chráněné ústavním zákonem. Ústavní soud tedy není vrcholem třetí instancí v systému obecného soudnictví a není ani součástí soustavy obecných soudů.
Z těchto zásad vycházel Ústavní soud i v souzené věci.
Ústavní soud přihlédl zejména k čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, z něhož plyne, že dítěti schopnému formulovat svůj vlastní názor je zabezpečeno právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají; vzal v úvahu i čl. 3 Evropské úmluvy o výkonu práv dětí, z něhož vyplývá, že dítě schopné chápat situaci má v soudním řízení mimo jiné i právo "být konzultováno a moci vyjádřit svůj názor". V souladu s těmito mezinárodními úmluvami postupovaly i obecné soudy, které akceptovaly nadřazený zájem dítěte a věnovaly jeho názoru - s ohledem na jeho věk a osobnost - patřičnou pozornost. Oba soudy právem respektovaly vůli nezletilé L. žít s otcem a Ústavní soud nevidí důvod, aby z ústavně právního hlediska jejich rozhodnutí zpochybňoval.
K námitce stěžovatelky, že soudy v řízení o předběžném opatření neprovedly řádné dokazování, Ústavní soud připomíná, že smyslem institutu předběžného opatření je zatímně upravit poměry účastníků řízení. Obecně lze proto konstatovat, že ve vztahu k právě uvedenému principu tzv. "zatímní úpravy" a v neposlední míře s ohledem na časovou rychlost - lhůtu - ve které soud musí rozhodnout (§102 odst. 3, §75 odst. 4, 2. věta o.s.ř.), nelze provádět rozsáhlé a naprosto vyčerpávající dokazování, z něhož vychází až rozhodnutí ve věci samé. Nelze přehlédnut ani to, že v souzené věci soudy neopomenuly provedené důkazy hodnotit, zejména se zabývaly stanoviskem opatrovníka nezletilé i jejím osobním vyjádřením. V daném případě je zřejmé, že obecné soudy rozhodovaly v rámci zákonem stanovené diskrece, s ohledem na zájem 16letého dítěte, jež ve věci opakovaně svůj názor vyjádřilo.
Proto Ústavní soud ani tyto námitky stěžovatelky neakceptoval.
Za tohoto stavu je zcela zjevné, že právo na spravedlivý proces, jehož se stěžovatelka dovolává, ani jiná základní práva a svobody stěžovatelky, porušeny nebyly.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2003
JUDr. Vladimír Klokočka
předseda senátu