ECLI:CZ:US:2003:1.US.618.02
sp. zn. I. ÚS 618/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl 24. září 2003 soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou, ve věci stěžovatele D. P., právně zastoupeného Mgr. T. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2002, sp.zn. 8 To 59/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 17. 10. 2002 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání dvou let, který byl původně podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, a tvrdil že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva vyplývající z ust. čl. 1 a čl. 90 Ústavy České republiky, jakož i z článku 36, čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rozhodnutím Městského soudu v Praze podle stěžovatele došlo k porušení práva na spravedlivý proces.
Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda je návrh ústavní stížnosti způsobilý věcného projednání Ústavním soudem [§42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon".)] Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60-ti dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [věta druhá citovaného ustanovení].
Ústavní stížnost je nepřípustná, protože návrh byl podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.
Ústavní soud zjistil, že obhájci stěžovatele bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 27. 2. 2002 a stěžovateli dne 10. 3. 2002. Z dodejky založené ve spise na čísle listu 179 [6 T 76/97-179] totiž vyplývá, že stěžovateli byla zásilka s usnesením oznámena a uložena dne 28. 2. 2002 a poté, dne 14. 3. 2002, vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Z ust. §64 odst. 1 písm. c) a odst. 2 trestního řádu plyne, že 10 dní poté, co byla zásilka s napadeným usnesením řádně uložena, tj. dnem 10. 3. 2002, bylo možno považovat napadené usnesení za doručené. Z ústavní stížnosti vyplývá, že byla podána na poště dne 16. 10. 2002, tedy po lhůtě zákonem stanovené. Stěžovatel uvedl, že napadené rozhodnutí mu bylo doručeno dne 19. 8. 2002 a od tohoto okamžiku, zdá se, odvíjí počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti. Ústavní soud však nenalezl cestu k takovému výkladu kogentního ustanovení druhé věty ust. §72 odst. 2 zákona.
I kdyby nebylo akceptováno výše popsané řádné doručení, nebylo by možno pominout procesní aktivity stěžovatele, z nichž vyplývá, že obsah napadeného usnesení městského soudu mu byl znám dříve než 19. 8. 2002. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp.zn. 6 T 76/97 vyplývá, že například dne 24. 6. 2002 byla z pokynu stěžovatele doručena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody, který byl nařízen právě na základě napadeného usnesení městského soudu. Dále, plná moc pro zastupování před Ústavním soudem byla stěžovatelem udělena právnímu zástupci dne 9. 7. 2002, a žádným rozumným výkladem nelze dospět k závěru, že stěžovatel dal taková zmocnění dříve, než se seznámil s obsahem napadeného usnesení. V žádosti o odklad výkonu trestu ostatně stěžovatel uvádí, že po vyhlášení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, kterým byla pro neplnění podmínek odkladu výkonu trestu odnětí svobody nepravomocně prodloužena zkušební doba na samou horní mez zákonné hranice, odcestoval se svou manželkou do zahraničí. Učinil tak v situaci, kdy bezprostředně po vyhlášení tohoto rozhodnutí na veřejném zasedání, kde byl společně se svým tehdejším obhájcem osobě přítomen, podala státní zástupkyně stížnost s odkladným účinkem [protokol o veřejném zasedání, č.j. 6 T 76/97-161], když předtím nesouhlasila s pouhým prodloužením zkušební doby a požadovala nařízení výkonu trestu odnětí svobody [protokol o veřejném zasedání 6 T 76/97-160].
Z uvedeného důvodu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání [§43 odst. 1 písm. b) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné [§43 odst. 3 zákona].
V Brně dne 24. září 2003
JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D.
soudce zpravodaj