ECLI:CZ:US:2003:1.US.67.03
sp. zn. I. ÚS 67/03
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného Mgr. M. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 34 Nc 909/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") zamítl návrh P. P. (dále jen "stěžovatel") na vyslovení neplatnosti volby kandidátů do zastupitelstva obce Hora Svaté Kateřiny, které se konaly ve dnech 1. a 2. listopadu 2002, jímž stěžovatel namítal porušení zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstva obcí a o změně některých zákonů (dále jen "volební zákon").
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 2. 2003, se stěžovatel domáhal zrušení citovaného usnesení krajského soudu z důvodu porušení čl. 10 Ústavy ČR a čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že V. s. n. - H. na předvolebním shromáždění dne 31. 10. 2002 rozdalo přítomným občanům cca 20 ks kopií formuláře hlasovacího lístku, na kterých byly vyznačeny osoby kandidátů, kteří měli býti voleni. Stěžovatel dospěl k závěru, že se tímto způsobem dostalo voličům nejen přímého návodu, jakým způsobem označit toho kterého kandidáta, ale také návodu k určitému způsobu hlasování, což mělo snížit požadovanou míru svobodné vůle voliče. Podle názoru stěžovatele přímý vzor zaškrtnutí konkrétního kandidáta, ve spojení s předvolební agitací, byl v rozporu s ústavním principem volby jako svobodné rozhodovací činnosti voliče.
Ústavní soud se nejdříve zabýval opodstatněností ústavní stížnosti, aby zjistil, zda jsou dány předpoklady pro její meritorní projednání (§42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Opodstatněností ústavní stížnosti se přitom v řízení před Ústavním soudem rozumí, že rozhodnutí, které je stížností napadeno, je způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele. Po zvážení obsahu napadeného rozhodnutí a argumentace stěžovatele dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Okolnosti uvedené v ústavní stížnosti nemohou podstatu, a tedy ani ústavnost napadeného rozhodnutí zásadním způsobem zpochybnit.
Podle vyjádření krajského soudu způsob předvolební agitace S. n. - H. nepřekročil rámec přípustné agitace a nebyl důvod rozhodnout o nepřípustnosti volby kandidátů. Rozdání zvětšených fotokopií hlasovacích lístků, ve kterých sdružení agitovalo pro své kandidáty, je zcela obvyklým a legálním prostředkem. Bylo na přítomných voličích, zda se argumenty zástupců některých stran nechali přesvědčit. S uvedenými závěry je možno se ztotožnit i z ústavněprávního hlediska.
Volby do zastupitelstva obcí, jako výkon komunálního volebního práva územním společenstvím občanů, jsou upraveny volebním zákonem č. 491/2001 Sb. Důvody uváděné stěžovatelem svědčí pro zjevnou neopodstatněnost, neboť volební kampaň do obecního zastupitelstva obce Hora Svaté Kateřiny odpovídala volebnímu zákonu. Tento zákon neobsahuje podmínky a náležitosti volební agitace a propagace související s volbami. Pouze v ustanovení §30 odst. 2 zakazuje zveřejňování výsledků předvolebních průzkumů v době tři dny přede dnem voleb, včetně dnů voleb (do ukončení hlasování), a v §30 odst. 3 je volebním stranám i nezávislým kandidátům na dny voleb zakázána volební agitace a propagace, a to pouze v objektu, v němž je umístěna volební místnost a v jeho bezprostředním okolí.
Jestliže v. S. n. - H. rozdalo na svém předvolebním shromáždění přítomným občanům fotokopie hlasovacích lístků ve zvětšeném formátu označené jako "VZOR", nešlo o akt porušující volební zákon, kterým mohly být ovlivněny výsledky voleb nebo hlasování, tím méně mohlo dojít k porušení základních principů demokratického volebního práva, zejména k porušení svobodné volby voličů. Listina ve svém čl. 1 klade důraz na svobodu lidí a jejich rovnost v důstojnosti i v právech, což přirozeně předpokládá politickou "svéprávnost" každého občana, zejména učinit si, všemi dostupnými prostředky, jasno i o tak důležitých institutech jako jsou volby do zastupitelstev obcí, bez ohledu na volební agitaci a propagaci.
Ústavní soud ve své judikatuře již několikrát zdůraznil, že do rozhodovací činnosti jiných orgánů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem. V přezkoumávaném případě Ústavní soud neshledal, že by v činnosti krajského soudu došlo k porušení hmotněprávních či procesněprávních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, v daném případě stěžovatelem konkrétně namítané porušení čl. 10 Ústavy ČR a čl. 21 odst. 1 Listiny.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků řízení a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2003 JUDr. František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu