ECLI:CZ:US:2003:1.US.685.02
sp. zn. I. ÚS 685/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E., spol. s r. o., zastoupené JUDr. J. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2001, čj. 29 Ca 37/2000 - 23, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 11. 2002 napadla stěžovatelka rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2001, čj. 29 Ca 37/2000 - 23, a domáhala se zrušení tohoto rozsudku a jemu předcházejících rozhodnutí celních orgánů obou stupňů. Zároveň požádala o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Poukázala na svou dříve podanou ústavní stížnost ve stejné věci, kterou Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Ve svém podání upozornila na nové skutečnosti, které v průběhu původního řízení neznala.
Stěžovatelka požadovala, aby Ústavní soud před svým rozhodnutím provedl jí navržené důkazy. S odkazem na úlohu Ústavního soudu jako strážce spravedlnosti, s odkazem na ochranu práva na spravedlivý proces a práva na pokojnou držbu majetku, navrhla, aby Ústavní soud postupoval podle ustanovení §75 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a přijal ústavní stížnost i přesto, že nebyl zcela využit možný rozsah všech procesních prostředků.
Ústavní soud se nejdříve zabýval formálními náležitostmi podaného návrhu. Z obsahu vyžádaného spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 Ca 37/2000, Ústavní soud zjistil, že ústavní stížností napadený rozsudek byl právní zástupkyni stěžovatelky doručen dne 20. 12. 2001.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Posledním prostředkem na ochranu práva stěžovatelky byla její žaloba na zrušení rozhodnutí Oblastního celního úřadu v Břeclavi ze dne 7. 3. 1996, zn. 01- 4089/21/95. Krajský soud v Brně o ní rozhodl napadeným rozsudkem, jenž byl stěžovatelce doručen prostřednictvím její právní zástupkyně dne 20. 12. 2001. Pokud stěžovatelka podala nyní projednávaný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dne 27. 11. 2002, učinila tak zcela zřejmě po uplynutí zákonem stanovené šedesátidenní lhůty.
Stěžovatelka uvádí, že si je vědoma toho, že podává návrh po stanovené zákonné lhůtě, neboť se dovolává postupu dle ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Dané ustanovení je však třeba vykládat pouze ve vztahu k §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a to tak, že umožňuje, aby Ústavní soud přijal ústavní stížnost i tehdy, jestliže nejsou vyčerpány všechny prostředky k ochraně práv. Kogentní ustanovení §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však neumožňuje prominutí ani prodloužení šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti [viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 248/96 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., C. H. Beck, Praha 1997, str. 601].
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout jako podanou po lhůtě [ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Nebyly dány ani podmínky, aby se Ústavní soud zabýval návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí by bylo možné pouze tehdy, kdyby Ústavní soud ústavní stížnost přijal. Ústavní soud však stížnost odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2003
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu