ECLI:CZ:US:2003:1.US.727.02
sp. zn. I. ÚS 727/02
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. D. F., zastoupené JUDr. P. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2002, čj. 56 Co 283/2002 - 201, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") rozhodl rozsudkem ze dne 28. 8. 2002, čj. 56 Co 283/2002 - 201, o odvolání žalované Ing. D. F. (stěžovatelky v řízení před Ústavním soudem) proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 28. 2. 2002, čj. 12 C 77/2000 - 167 (dále jen "soud prvního stupně"), tak, že označený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Tímto rozsudkem soud prvního stupně určil, že závěť zůstavitele B. T., zemřelého dne 17. 3. 2000, ze dne 15. 3. 2000, je neplatná.
V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že shora označenými rozsudky soudů obou stupňů bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu vlastnictví, zakotvené v čl. 11 téže Listiny, z důvodů, které v ústavní stížnosti podrobně rozvedla. Uvedla, že zároveň s ústavní stížností podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda je ústavní stížnost proti označenému rozhodnutí odvolacího soudu přípustná. Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti, podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost se totiž pojímá jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto se snaží své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci minimalizovat. Je oprávněn jejich rozhodnutí přezkoumávat pouze tehdy, byly-li před podáním ústavní stížnosti vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, které jsou v procesní dispozici stěžovatele. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci.
Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatelka podala proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. O podaném dovolání Nejvyšší soud ČR doposud nerozhodl.
Ze Sdělení Ústavního soudu, publikovaného pod č. 32/2003 Sb., vyplývá, že v případě podání mimořádného opravného prostředku (dovolání) a souběžně podané ústavní stížnosti bude se na tuto hledět jako na nepřípustnou, a to až do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, ve smyslu ustanovení §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. To znamená, že v případě souběhu ústavní stížnosti a dovolání je rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, až rozhodnutí o dovolání, bez ohledu na způsob jeho vyřízení.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh není přípustný. Projednávaná ústavní stížnost směřuje jen proti rozhodnutí odvolacího soudu, které v tomto případě není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje, je v projednávané věci dovolání podané k Nejvyššímu soudu ČR, resp. rozhodnutí o něm. Pokud by Ústavní soud v této fázi ústavní stížnost věcně projednal a rozhodl, znamenalo by to, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání, tedy rozhodnutí o posledním opravném prostředku, by zůstalo nedotčeno rozhodnutím Ústavního soudu, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.
S ohledem na tyto závěry jedná se o návrh nepřípustný, který soudce zpravodaj usnesením, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2003
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu