ECLI:CZ:US:2003:1.US.80.03
sp. zn. I. ÚS 80/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti J. H., zastoupeného advokátem V. K. proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. 2. 2002, č.j. 1 T 47/2001-102, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 6 To 181/2002, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku Okresního soudu ve Vyškově, kterým byl uznán vinným trestným činem krádeže dle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákona. Za tuto trestnou činnost mu soud uložil peněžitý trest ve výši 10 000,- Kč a pro případ, že nebude vykonán, mu stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce.
Krajský soud v Brně v záhlaví napadeným usnesením odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu prvního stupně zamítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že napadenými rozhodnutími porušily obecné soudy jeho ústavně zaručená základní práva, zejména práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod a dále práva uvedená v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto navrhuje rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. 2. 2002, č.j. 1 T 47/2001-102, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 6 To 181/2002, zrušit.
Stěžovatel dále uvedl, že z procesní opatrnosti podává spolu s ústavní stížností i dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Domnívá se, že v jeho případě došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení zjištěného skutkového stavu s ohledem na odstoupení od kupní smlouvy ze dne 27. 2. 2001 z důvodu nezaplacení kupní ceny poškozenou.
Ústavní soud konstatuje, že ještě před tím, než se může zabývat materiální stránkou věci, je povinen vždy přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Pouze v případě, jestliže návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel ještě před tím vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (srov. ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
V souzené věci Ústavní soud zjistil, že stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu citovaného ustanovení, dosud nevyčerpal. Nejvyšší soud ČR totiž usnesením ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. 5 Tdo 270/2003, zrušil citované usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 6 To 181/2002 - jako soudu odvolacího - a přikázal mu věc znovu projednat. Je tedy zřejmé, že řízení před obecným soudem pokračuje dále a stěžovatel má k dispozici zákonné procesní prostředky, kterými může brojit proti případnému pro něj nepříznivému rozhodnutí.
Za těchto okolností - s ohledem na konstatované zásady - se Ústavní soud meritorními námitkami stěžovatele nezabýval.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost - jako návrh nepřípustný - mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. května 2003
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj