ECLI:CZ:US:2003:2.US.11.02
sp. zn. II. ÚS 11/02
Usnesení
II. ÚS 11/02
Ústavní soud rozhodl dne 30. října 2003 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci ústavní stížnosti L. Ř., zastoupené JUDr. L.K., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. října 2001 č. j. 9 To 421/2001-64 v trestní věci, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 4. ledna 2002 se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. října 2001 č. j. 9 To 421/2001-64, jímž byla zamítnuta její stížnost proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. září 2001 č. j. 14 T 57/2000-55, jímž bylo dle §60 odst. 1 tr. zák. rozhodnuto, že stěžovatelka vykoná trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který jí byl uložen trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. března 2000 sp. zn. 14 T 57/2000, neboť se ve zkušební době neosvědčila. Uvedeným rozhodnutím obecného soudu se cítí být dotčena v základním právu na soudní a jinou právní ochranu dle Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to aniž by přesně specifikovala příslušná ustanovení Listiny.
Ze spisů Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 14 T 57/2000 a 14 T 19/2001, jež si Ústavní soud vyžádal, jakož i z příloh ústavní stížnosti bylo zjištěno následující:
Usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. září 2001 č. j. 14 T 57/2000-55 bylo dle §60 odst. 1 tr. zák. rozhodnuto, že stěžovatelka vykoná trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který jí byl uložen trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. března 2000 sp. zn. 14 T 57/2000, neboť se ve zkušební době neosvědčila, a to z toho důvodu, že během stanovené zkušební doby byla odsouzena trestním příkazem téhož soudu ze dne 18. ledna 2001 č. j. 14 T 19/2001-38. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím pak byla zamítnuta stížnost stěžovatelky do předmětného usnesení soudu I. stupně.
V ústavní stížnosti je vytýkáno oběma rozhodnutím obecných soudů nezohlednění tvrzení stěžovatelky, dle něhož jí trestní příkaz Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. ledna 2001 č. j. 14 T 19/2001-38 nebyl doručen, čímž byla zbavena možnosti podat proti němu odpor a tím zbavena efektivní soudní ochrany. Dle stěžovatelky soudy dovozovaly doručení trestního příkazu pouze z doručenky, která dle jejího přesvědčení nijak nedokazuje, že byl trestní příkaz skutečně doručen.
K výzvě Ústavního soudu podle §42 odst. 4 a §76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podal dne 26. února 2002 k předmětné ústavní stížnosti vyjádření Krajský soud v Praze. Předsedkyně senátu 9 To v něm ohledně námitky nedoručení trestního příkazu ve věci vedené pod sp. zn. 14 T 19/2001 uvádí, že krajský soud se s ní v předmětném rozhodnutí vypořádal, když v dalším odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí.
Dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Namítá-li stěžovatelka porušení základního práva na spravedlivý proces v důsledku nesprávného posouzení doručení trestního příkazu Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. ledna 2001 č. j. 14 T 19/2001-38, Ústavní soud v této otázce sdílí právní závěr nalézacího i odvolacího soudu. Předmětný trestní příkaz byl společně s obžalobou doručen v souladu s podmínkami stanovenými v §64 tr. řádu a §12 odst. 4 instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. března 1998 č. j. 1100/98-OOD, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, ve znění pozdějších předpisů, platné v předmětné době, kdy na doručence je uvedeno jednací číslo doručovaných písemností, jakož i jejich označení: "14 T 19/2001-38 TP+OBŽ" (spis Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 14 T 19/2001, č. l. 39-40). Za těchto okolností, jelikož byly dodrženy všechny právní podmínky doručování písemností, bylo na stěžovatelce, aby v trestním řízení nenesla toliko břemeno tvrzení, nýbrž unesla i břemeno dokazování, což se nestalo.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (III. ÚS 23/93, IV. ÚS 23/93 a další). Úkolem Ústavního soudu není skutkové a právní objasňování věcí patřících do pravomoci soudů obecných. Ústavní soud může posuzovat pouze to, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda takovým postupem nebyla porušena stěžovatelova základní práva a svobody zakotvené v Ústavě, Listině nebo mezinárodních smlouvách o lidských právech a svobodách.
Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Okresní soud Praha-západ i Krajský soud v Praze při posuzování předmětné věci respektovaly kautely plynoucí z trestního řádu, respektovaly příslušná procesní ustanovení upravující doručování, svá rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily, přičemž reagovaly na argumentaci uplatněnou u veřejného zasedání Okresního soudu Praha-západ dne 5. září 2001 (spis Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 14 T 57/2000 č. l. 49-50), jakož i ve stížnosti stěžovatelky do rozhodnutí nalézacího soudu. Napadenými rozhodnutími tudíž nebyl porušen ani zákaz libovůle (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, 3 Listiny) ani základní právo na řádný proces (čl. 36 a násl. Listiny), jakož i základní právo na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny).
Pro uvedené nutno posuzovat návrh stěžovatelky na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 30. října 2003