ECLI:CZ:US:2003:2.US.146.02
sp. zn. II. ÚS 146/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. ledna 2003 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. B. G., CSc., zastoupeného JUDr. Vladimírem Janouškem, advokátem v Plzni, Pod Vinicemi 2, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. ledna 2002, sp. zn. 10 Co 877/2001, a usnesení Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 9. listopadu 2001, sp. zn. 4 C 142/2001, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas [§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona"), a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem §30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. ledna 2002 (10 Co 877/2001), kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 9. listopadu 2001 (4 C 142/2001-5), jímž bylo rozhodnuto tak, že není osvobozen od soudních poplatků, a tvrdil, že jimi bylo zasaženo jeho ústavně zaručené právo obsažené v čl. Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. "přístup k soudu". Stěžovatel proto navrhl zrušení usnesení Okresního soudu Plzeň - sever a Krajského soudu v Plzni, jak jsou vpředu označena.
Před vydáním rozhodnutí ve věci ústavní stížnosti stěžovatele sdělil jeho právní zástupce prostřednictvím faxového podání ze dne 2. května 2002, že stěžovatel dne 30. dubna 2002 zemřel (č. l. 3). Tato skutečnost byla ověřena jak dotazem u příslušného matričního úřadu, tak i úmrtním listem stěžovatele (č. l. 4).
Podle §63 zákona, pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.
Podle první věty §107 odst. 5 o. s. ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu tvrzená práva (svobody), o něž v řízení jde, jsou svou povahou vázána toliko na osobu stěžovatele a rovněž jak předmět ústavní stížnosti, tak i samotná povaha řízení o ústavní stížnosti neumožňují pokračovat v řízení s procesními nástupci stěžovatele.
V této souvislosti je na místě rovněž odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu (k tomu srov. např. usnesení ve věci I. ÚS 160/99 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 15., vydání 1., usn. č. 48, Praha 2000). Podle ní ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání pokračovat v řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou podle hmotného práva vázány na osobu účastníka a nepřecházejí na právního nástupce. Takovými právy jsou svou povahou ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a ústavně zaručené právo na soudní ochranu.
Z takto rozvedených důvodů bylo nutno řízení o ústavní stížnosti stěžovatele zastavit (§63 zákona, §107 odst. 5 o. s. ř.).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 21. ledna 2003
Vojtěch Cepl
předseda senátu