ECLI:CZ:US:2003:2.US.183.03
sp. zn. II. ÚS 183/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. května 2003 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci stěžovatelky M. U. Č., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2000, č.j. 13 Co 971/2000-57, proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 29. 3. 2000, č.j. 6 C 39/2000-18, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2002, č.j. 56 Co 636/2002-119, a proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 9. 2002, č.j. 6 C 39/2000-113, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 27. 3. 2003 doručena ústavní stížnost, ve které stěžovatelka napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí, kterými bylo jednak rozvedeno manželství stěžovatelky a navrhovatele C. U. [6 C 39/2000-18 ve spojení s 13 Co 971/2000-57] a jednak odmítnuto dovolání proti těmto rozsudkům [6 C 39/2000-113 ve spojení s 56 Co 636/2002-119] a s odkazem na porušení ústavně a mezinárodně právně garantovaných zásad zaručujících spravedlivý proces žádala zrušení napadených rozhodnutí.
Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda je návrh ústavní stížnosti způsobilý věcného projednání Ústavním soudem [§42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")]. Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60-ti dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost je nepřípustná, protože návrh byl podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.
Ústavní soud zjistil z kopie doručenky zaslané Krajským soudem v Ostravě, že usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2002 [56 Co 636/2002-119] bylo stěžovatelce doručeno dne 15. 1. 2003. Dnem 15. 1. 2003 počala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti [věta druhá ust. §72 odst. 2 zákona], která uplynula v pondělí 17. 3. 2003 [konec lhůty připadl na sobotu 15. 3. 2003; §63 zákona ve spojení s §57 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění]. Ústavní stížnost byla podána na poště dne 23. 3. 2003, tedy po lhůtě zákonem stanovené. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani fakt, že Ústavní soud respektoval jako datum podání ústavní stížnosti datum 23. 3. 2003, i když tuto zásilku podanou původně k doručení na adresu "Ústavní soud, Masarykova 15, 602 00 Brno" stěžovatelce Česká pošta vrátila jako zásilku určenou adresátovi, který je na uvedené adrese neznámý. [Na správnou adresu byla stížnost odeslána dne 26. 3. 2003]. V této části je ústavní stížnost opožděná.
Z usnesení Okresního osudu v Novém Jičíně ze dne 20. 9. 2002 [6 C 39/2000-113] vyplývá, že napadený potvrzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2000 [13 Co 971/2000-57] byl stěžovatelce doručen dne 4. 12. 2000. Dnem 4. 12. 2000 [§72 odst. 2 zákona] počala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti, která uplynula ve čtvrtek 1. 2. 2001. Také ve vztahu k těmto rozsudkům je ústavní stížnost opožděná. Protože je zjevné, že ústavní stížnost je ve všech částech opožděná, bylo nadbytečné vyzývat stěžovatelku k odstranění vad návrhu. Věcnému projednání ústavní stížnosti brání od samého počátku nepřekonatelná procesní překážka.
Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání [§43 odst. 1 písm. b) zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§43 odst. 3 zákona].
V Brně dne 6. května 2003
Vojtěch Cepl
soudce zpravodaj