ECLI:CZ:US:2003:2.US.191.03
sp. zn. II. ÚS 191/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. M., právně zastoupeného JUDr. A. J., proti usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2003, č. j. 2 Zn 2517/2002-13, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 1. 4. 2003, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2003, č. j. 2 Zn 2517/2002-13, a to pro porušení čl. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Napadeným usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2003, č. j. 2 Zn 2517/2002-13, byla podle ust. §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta stížnost stěžovatele (poškozeného) proti usnesení policejního rady SKPV Praha 1, ĆTS: OR1-162/SKPV-2002, kterým byla podle ust. §159a odst. 1 tr. řádu odložena věc podezření ze spáchání trestných činů dle §174, §175 a §158 tr. zákona.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí své přesvědčení, že jeho trestní oznámení bylo důvodné a namítá, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly při vyšetřování trestního oznámení nestranně, naopak jednostranně zvýhodňovaly strážníka B., čímž došlo k porušení čl. 1 Listiny, podle kterého jsou si lidé rovni v právech, jakož i práva na soudní ochranu dle čl. 36 Listiny, neboť stěžovatel jako poškozený trestným činem se v souladu s platným zněním trestního řádu nemůže obrátit na soud (s výjimkou občanskoprávní žaloby, která svou povahou, uvádí stěžovatel, není schopna v plné míře substituovat účinky veřejnoprávní sankce) a proti rozhodnutí obvodního státního zastupitelství nelze uplatnit žádný řádný ani mimořádný opravný prostředek, s výjimkou stížnosti pro porušení zákona.
Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti, který je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem, přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ve svém usnesení sp. zn. I. ÚS 84/99, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ve sv. 14, pod č. 29, na str. 291, Ústavní soud vyslovil právní názor, že ve skutečnosti, že státní zastupitelství zamítlo stěžovatelovu stížnost proti usnesení policejního orgánu o odložení věci pro podezření ze spáchání trestného činu, nelze spatřovat porušení ústavně zaručených subjektivních veřejných práv stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, totiž neexistuje.
Od výše uvedené názoru nemá Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci. Ústavní soud tedy neshledal, že by v činnosti jednajícího orgánu došlo k porušení právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod - stěžovatelem konkrétně namítaného porušení čl. 36, ale ani čl. 1 Listiny.
Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS