ECLI:CZ:US:2003:2.US.193.03
sp. zn. II. ÚS 193/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů 1) B. L., a 2) J. L., zastoupeného advokátem JUDr. J. P., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 9. 2002, čj. 29 Odo 503/2002-184, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2001, čj. 20 Co 328/2001-164, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 7. 2000, čj. 22 C 188/95-125 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 12. 2000, čj. 22 C 188/95-146, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 31. 3. 2003 se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1. Domnívají se, že těmito rozhodnutími byla porušeno jejich právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny základních práv a svobod).
Při zkoumání podmínek, stanovených pro řízení před Ústavním soudem, Ústavní soud zjistil, že navrhovatel J. L. je zastoupen na základě plné moci, která v rozporu s ustanovením §31 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, připouští, aby zmocněný advokát za sebe ustanovil zástupce. Návrh je podepsán právním zástupcem, a lze se proto domnívat, že i navrhovatelka B. L. byla při podání ústavní stížnosti zastoupena advokátem uvedeným v záhlaví. Nicméně, plnou moc, udělenou v souladu se zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ke svému návrhu nepřiložila. S ohledem na dále uvedené se přesto jevilo nadbytečným vyzývat stěžovatele k odstranění uvedených vad, neboť ani to by konečné rozhodnutí ve věci vzhledem k níže uvedenému nemohlo ovlivnit.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 22 C 188/95, a dospěl k závěru, že návrh byl podán po lhůtě k tomu zákonem určené.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání [§72 odst. 1 písm. a) a odst. 2, §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z přiloženého spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 22 C 188/95, Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva v daném případě poskytuje, tedy usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2002, čj. 29 Odo 503/2002-184, bylo zasláno právnímu zástupci stěžovatelů, JUDr. J. P., a dne 30. 10. 2002 uloženo na poště. JUDr. P. zásilku převzal až dne 14. 11. 2002. K doručení však došlo ve smyslu ustanovení §48b odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, uplynutím desátého dne ode dne uložení, tedy 9. 11. 2002. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 1. 4. 2003, tedy evidentně po lhůtě k tomu určené.
Z výše uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2003 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj