ECLI:CZ:US:2003:2.US.202.03
sp. zn. II. ÚS 202/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Č. s. ch. zastoupeného advokátem JUDr. J. Š., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2002, čj. 22 Ca 467/2002-27, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 1. 4. 2003 domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tvrdí, že jím bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva vlastnit majetek podle článku 11 Listiny základních práv a svobod.
Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti dle ustanovení §30 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byl navrhovatel přípisem Ústavního soudu ze dne 16. 4. 2003 vyzván k odstranění vad svého podání s poučením, že jeho návrh bude odmítnut, pokud vady neodstraní ve lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy. Ústavní soud navrhovatele upozornil, že povinnost právního zastoupení, upravená v §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, se týká celého řízení před Ústavním soudem, nejenom podání ústavní stížnosti. Dále ho upozornil, že dle ustanovení §31 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se právní zástupce účastníka nemůže dát v řízení před Ústavním soudem zastoupit dalším zástupcem. Výzva byla navrhovateli a jeho právnímu zástupci doručena dne 17. 4. 2003. Právní zástupce navrhovatele na ni reagoval zasláním nové plné moci. Z ní vyplývá, že byla udělena dne 27. 3. 2003 pro zastupování před Ústavním soudem. Obsahuje však stejnou substituční doložku jako plná moc původní.
Podle ustanovení §31 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zástupce účastníka podle §29 a §30 odst. 1 téhož zákona není oprávněn se dát v řízení před Ústavním soudem zastoupit dalším zástupcem. Z doslovného znění a z kogentní povahy citovaného ustanovení vyplývá, že v řízení před Ústavním soudem je vyloučena substituce zástupce účastníka. Substituční doložka obsažená v plné moci je proto vadou návrhu. Důvody tohoto přístupu nejsou pouze formální. V případě postupu, v němž by Ústavní soud nepovažoval za nezbytné vyzvat účastníka k odstranění uvedené vady plné moci, mohl by být u ústního jednání konfrontován s přítomností substituta, což by muselo vést k odročení jednání a tím i k průtahům v řízení. Ústavní soud tudíž neshledal důvod ke změně svého dosavadního přístupu k této otázce (srov. např. II. ÚS 429/2000).
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 16. května 2003 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj