ECLI:CZ:US:2003:2.US.211.02
sp. zn. II. ÚS 211/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr.Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupeného JUDr. PhDr. O. Ch., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31.ledna 2002, č.j. 45 Ca 139/2001-47, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti napadá stěžovatel v záhlaví usnesení označený rozsudek Krajského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu Kutná Hora, pozemkového úřadu ze dne 25.9.2001, č.j. PU/319/2001. Důvodem, proč stěžovatel nesouhlasil z rozhodnutím předmětného pozemkového úřadu a podal žalobu o přezkoumání jeho správního rozhodnutí byla skutečnost, že Okresní úřad Kutná Hora, pozemkový úřad (dále jen "pozemkový úřad") rozhodl podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě") tak, že stěžovatel "není vlastníkem ani oprávněnou osobou k vydání" ve výroku tohoto rozhodnutí blíže označených nemovitostí v kat. území Z., L., P., P., Ž., H., H., O. a S.
Podle názoru stěžovatele, je rozsudek krajského soudu v rozporu s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (dále jen "Úmluva") zakotvující, že každý má právo na spravedlivé řízení, zahrnující projednání věci veřejně a v přiměřené lhůtě, nestranným a nezávislým soudem. Zejména prvek spravedlnosti řízení byl prý krajským soudem porušen tím, že krajský soud nevzal v úvahu rodný list stěžovatele ze dne 24.8.1998, v němž byl uveden jako otec stěžovatele, J. N. S. (J. M. S.), když tento dokument prý označený soud neposuzoval způsobem, který by odpovídal jeho významu jako úřední listiny. Stěžovatel se domnívá, že tento matriční doklad, vystavený dne 24.8.1998, není rovněž v rozporu ani s pozdějším rodným listem stěžovatele (ze dne 10.5.2001), předloženým JUDr. A. S. proto, že v pozdějším rodném listě není údaj o otci stěžovatele vyplněn vůbec, což vysvětluje stěžovatel tak, že právě tento pozdější rodný list je rodným listem neúplným, současně však údaj o otcovství J.N.S. nevyvracejícím.
Jak dále uvádí stěžovatel, nelze akceptovat postup pozemkového úřadu, jenž rodný list ze dne 24.8.1998, který je veřejnou listinou, poněvadž byl vydán státním orgánem - matričním úřadem v mezích jeho pravomoci, pouze zpochybňoval, ale nevyvrátil. Tento postup je prý v přímém rozporu s ustanovením §134 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.").
K předmětnému rodnému listu ze dne 24.8.1998 stěžovatel poznamenává, že i když byl vydán později další rodný list, tento mu nikdy nebyl odebrán, ani zrušen. Jestliže tedy nebyl prohlášen úřední cestou za neplatný, dovozuje stěžovatel, je nutno jej i nadále brát jako veřejnou listinu, osvědčující prý otcovství J. N. S.
Z napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze se zjišťuje, že označený soud potvrdil rozhodnutí Okresního úřadu Kutná Hora, pozemkového úřadu ze dne 25.9.2001, č.j. PU/319/2001, když dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Označený pozemkový úřad rozhodl podle §9 odst. 4 zákona o půdě tak, že navrhovatel "není vlastníkem ani oprávněnou osobou k vydání" ve výroku blíže označených nemovitostí.
Jak vyplývá z odůvodnění předmětného správního rozhodnutí, stěžovatel uplatnil restituční nárok na nemovitosti, jejichž původním vlastníkem byl J.S., který zemřel dne 22.10.1952, a to poté, kdy na stejné pozemky uplatnili nárok i JUDr. A. S., T. B. a E. Š.-P.
Krajský soud konstatoval, že v posuzované věci se jedná již o třetí rozhodnutí příslušného pozemkového úřadu, když jeho předcházející rozhodnutí byla zrušena rozsudky Krajského soudu v Praze a Městského soudu v Praze. Jak dále zdůraznil tento soud, spornou se ve věci stala otázka, zda stěžovatel (dříve navrhovatel) je synem J. M.S. (J. N. S.), tj. vnukem, dřívějšího vlastníka nemovitostí.
Pozemkový úřad z rodného listu stěžovatele ze dne 10.5.2001 zjistil, že v této veřejné listině otec stěžovatele není uveden. Dotazem u příslušného matričního úřadu pozemkový úřad zjistil, že v matriční knize není otec navrhovatele uveden, a že jméno J. N. E. v. S., šlechtic, nar. 20.1.1915 ve Vídni, voják na frontě, bylo pouze tužkou připsáno u zápisu o narození J. S. Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl pozemkový úřad k závěru, že navrhovatel neprokázal, že je synem J. M. S., neboť ani v nově předloženém rodném listě (ze dne 10.5.2001) - veřejné listině, není otec stěžovatele uveden, a stěžovatel není tudíž oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení §4 zákona č. 229/1991 Sb. (na rozdíl od dalších žadatelů, kteří oprávněnost svých nároků prokázali).
V projednávané věci, při posouzení všech skutečností ve věci právně významných, dospěl krajský soud k závěru, že opravný prostředek stěžovatele není důvodný.
Ve stručné genezi předmětné věci krajský soud shrnul, že předmětné nemovitosti přešly do vlastnictví státu již dekretem prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. Restituční nárok uplatnili dne 5.9.1991 děti bratra původního vlastníka - A.S., zemřelého dne 22.3.1980. Stěžovatel uplatnil restituční nárok na shodné nemovitosti dne 8.6.1992.
Z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 25.4.1997, č.j. Nc 1550/93-123 krajský soud zjistil, že tímto rozsudkem byl J. M. S. prohlášen za mrtvého s tím, že nepřežil den 31.12.1950.
Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 38 Ca 499/99 krajský soud mimo jiných skutečností zjistil, že rodný list stěžovatele vystavil dne 24.8.1998 Obvodní úřad městské části Praha 1, který z knihy narození ř.k. Nusle v Praze, ze svazku X, roč. 1945, pod č. řad. 17, uvádí den narození stěžovatele 4.2.1945 s tím, že jako otec je uveden J. S. (nar. 20.1.1915 ve Vídni), jako matka J. S., rozená S. (nar. 5.9.1907). V rubrice poznámka je uveden text obsahující sdělení, že z matričního zápisu není patrný právní důvod, na jehož podkladě byl otec dítěte zapsán. Dalšími podklady pro rozhodnutí označeného soudu bylo sdělení ředitele odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra ze dne 4.6.1999 a sdělení téhož ředitele odboru ze dne 16.4.1999. Z těchto sdělení vyplývá, že údaj o otci je v matrice zapsán tužkou zřejmě proto, že byl učiněn na základě sdělení osoby, která narození stěžovatele oznámila, nikoli na podkladě veřejné listiny, která by otcovství prokazovala.
Jak vyplývá ze správního spisu, pozemkový úřad požádal obvodní úřad pro Prahu 1, vedoucí matrikářku oddělení matrik, o vyhotovení duplikátu rodného listu stěžovatele. Ze skutečnosti, že v zápise o narození stěžovatele je tužkou připsáno "J. N. E. v. S., šlechtic, nar. 20.1.1915 ve Vídni, voják na frontě", vedoucí matrik městské části Praha 1 ve svém sdělení dovozuje, že po opětovném prověření originálu matriční knihy údaje o otci stěžovatele zde vyznačil duchovní tužkou právě proto, že nebyly předloženy žádné veřejné listiny, kterými by bylo prokázáno otcovství. Dodatečný záznam do matriky by bylo možno provést jen na základě rozhodnutí soudu a teprve na jeho podkladě pak vydat nový rodný list. Do té doby je jediným platným matričním dokladem přiložený rodný list, vydaný ke dni 10.5.2001, v němž v příslušné rubrice otec stěžovatele uveden není.
S výše uvedenými skutečnostmi koresponduje i obsah křestního listu stěžovatele, kde rovněž není rubrika otec vyplněna.
Krajský soud se v řízení seznámil i s fotokopií údajů z matriky a konstatoval, že v matrice otec navrhovatele není uveden, když tvrzení stěžovatele o uvedení výše uvedené poznámky tužkou, není z dokladu patrné.
V řízení o opravném prostředku dále krajský soud konstatoval fotokopii prohlášení o otcovství ze dne 31.1.1945 a fotokopii překladu tohoto prohlášení, vyhotovenou soudním tlumočníkem z jazyka německého, které měl učinit svobodník H. E. S., z výsadkové armády sanitárního parku, 4. čety. Podpis prohlášení byl proveden za přítomnosti štábního lékárníka a velitele čety, jehož podpis je nečitelný.
Krajský soud zdůraznil, že podle §164 obecného zákoníku občanského z roku 1811 (dále jen "o.z.o"), zápis otcova jména do knihy křtěnců nebo narozených, k němuž v té době došlo na základě údaje matky, byl úplným důkazem jenom tehdy, když jméno bylo zapsáno podle zákonného předpisu a s otcovým přivolením, a když toto přivolení bylo doloženo vysvědčením duchovního správce a kmotra s dodatkem, že otec je jim osobně znám. Podle Dekretu dvorské kanceláře č. 1650 z 19. února 1820 nesměl být zapsán do knihy narození muž udaný matkou jako nemanželský otec, jestliže on sám o to nepožádá duchovního správce před dvěma svědky, duchovnímu známými.
Z §11 odst. 1 a odst. 2 předpisu o "Osvědčován osobního stavu příslušníků branné moci" ze dne 4.11.1939 krajský soud zjistil, že pro uznání otcovství příslušníkem branné moci se vyžadovalo osvědčení soudcovským vojenským justičním úředníkem. Ten pak zaslal listinu o uznání otcovství nebo ověřený opis listiny stavovskému úředníku, v jehož knize narození bylo narození dítěte osvědčeno.
Po zvážení všech shora uvedených skutečností krajský soud dospěl k závěru, že pozemkový úřad rozhodl správně, pokud zejména s ohledem na nové zjištění - veřejnou listinu, tj. duplikátu rodného listu navrhovatele, vydaného ke dni 10.5.2001, dospěl k závěru, že stěžovatel neprokázal, že jeho otcem je syn původního vlastníka nemovitostí a z tohoto důvodu není oprávněnou osobou podle ustanovení §4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě a podle §2 odst. 3 písm. c) zákona č. 243/1992 Sb.
Ústavní soud si pro posouzení důvodnosti námitek stěžovatele o porušení jeho práv a svobod, vyžádal zapůjčení spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 45 Ca139/2001, ze kterého zjistil následující skutečnosti:
Stěžovatel uplatnil v zákonné lhůtě svůj restituční nárok u příslušného pozemkového úřadu. Ve stejném rozsahu jej však předcházel restituční nárok, který uplatnili T. W., JUDr. A. S. a E. Š. - P.
Okresní úřad Kutná Hora, pozemkový úřad rozhodl dne 25.9.2001 pod č.j. PU/319/2001, podle §11 písm. a), §12 písm. a) zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů, dále podle §5 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, (Správní řád), ve znění pozdějších předpisů a v souladu s ustanovením §9 odst. 4 zákona o půdě tak, že stěžovatel není vlastníkem ani oprávněnou osobou k vydání nemovitostí, v tomto rozhodnutí blíže označených.
Správní orgán se v řízení zabýval nejprve otázkou, kdo z účastníků splňuje podmínky oprávněné osoby dle ustanovení §4 zákona o půdě. V této otázce rozhodoval pozemkový úřad opakovaně, když jeho předchozí rozhodnutí byla zrušena rozsudky výše označených soudů.
Pozemkový úřad přitom vyšel ze skutečnosti, že původní vlastník nemovitostí, Jan S. zemřel dne 22.10.1952, stejně že již nežije údajný otec stěžovatele, který byl prohlášen za mrtvého rozsudkem Okresního soudu v Táboře č.j. NC 1787/99-236, který nabyl právní moci 2.5.2001, s tím, že nepřežil den 31.12.1950.
Poté, co JUDr. A.S. podal dne 19.12.2000 k Obvodnímu soudu pro Prahu 10 návrh na zahájení řízení o určení, že stěžovatel není oprávněnou osobou dle zákona č. 229/1991 Sb., matriční úřad, který vydal stěžovateli úřední doklad ze dne 24.8.1998, přezkoumal své původní rozhodnutí ve věci vydání rodného listu a dospěl k závěru, že tento doklad (ze dne 24.8.1998) nelze považovat za rodný list osvědčující otcovství J. N. E. S., ale za výpis údajů zapsaných v matrice. Jediným platným matričním dokladem je proto rodný list ze dne 10.5.2001, jež neprokazuje tvrzení stěžovatele.
Ústavní stížnost není opodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadený rozsudek krajského soudu je v rozporu s čl. 6 Úmluvy zejména z toho důvodu, že v pravomocně skončeném restitučním řízení byl pominut prvek spravedlnosti, neboť krajský soud nevzal v úvahu skutečnosti, prokazované rodným listem ze dne 24.8.1998, když tento matriční doklad neposoudil jako úřední (veřejnou) listinu dle ustanovení §134 o.s.ř.
Jak vyplývá ze shora uvedené stručné rekapitulace skutkových zjištění v předmětné věci, stěžovatel v průběhu restitučního řízení předložil jako důkaz o oprávněnosti svého nároku (a také o svém příbuzenském vztahu k poslednímu vlastníku nemovitostí) nejprve svůj křestní list ze dne 12.5.1945, který vydal Farní úřad v Praze - Nuslích, pod č. 1475, na kterém otec stěžovatele není uveden. V průběhu dalšího řízení byl stěžovatelem předložen matriční doklad, vystavený dne 24.8.1998 na žádost stěžovatele Obvodním úřadem Městské části Prahy 1, odborem matrik, kde byl sice za otce stěžovatele označen J. S., avšak s poznámkou, že z matričního zápisu není patrný právní důvod, na jehož podkladě byl J. S., jako otec dítěte zapsán. Tento doklad byl po revizi předmětných zápisů příslušným matričním úřadem označen za "výpis údajů v matrice", které neprokazují otcovství J. S. Na základě této skutečnosti vydal označený matriční úřad dne 10.5.2001 rodný list stěžovatele, bez zápisu o otcovství.
Krajský soud při posuzování těchto skutečností ve vztahu k tvrzení stěžovatele, že je nemanželským synem J. S., správně vycházel zejména: z ustanovení §164 o.z.o., ve znění platném v době narození stěžovatele, z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 38 Ca 499/99, z rodného listu J. S., rodného listu stěžovatele, vydaného ke dni 10.5.2001, křestního listu, fotokopie matričních údajů, sdělení ředitele odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra ze dne 4.6.1999 a sdělení téhož ředitele odboru ze dne 16.4.1999, adresované stěžovateli, z něhož vyplývá, že poznámka, s uvedením jména J. N. E. S., byla v matrice zapsána tužkou zřejmě proto, že byl učiněn na základě sdělení osoby, která narození oznámila, nikoli na podkladě veřejné listiny, která by prokazovala otcovství dle tehdy platných právních předpisů.
Krajský soud při posuzování zákonnosti napadeného správního rozhodnutí vycházel dále ze sdělení vedoucí odboru matrik městské části Praha 1 ze dne 23.5.2001, konstatující shodné skutečnosti, ke kterým dospěl ve svém výše uvedeném sdělení ředitel odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra s tím, že dodatečný záznam do matriky by bylo možno provést pouze na základě rozhodnutí soudu; do této doby je jediným platným matričním dokladem rodný list stěžovatele, vydaný ke dni 10.5.2001, v němž v příslušné rubrice otec stěžovatele není uveden.
Lze tedy shrnout, že v daném případě stěžovatel nepředložil žádný relevantní důkaz o tom, že by došlo ze strany J. M. S. k uznání otcovství způsobem, jakým předvídaly tehdejší právní předpisy. Tomuto zjištění odpovídá i stav zápisů v příslušné matrice narozených (jež je rovněž veřejnou listinou), kde jak konstatoval krajský soud, otec stěžovatele rovněž není uveden.
Pokud stěžovatel namítá, že krajský soud pochybil, když ve svém rozhodování porušil ustanovení §134 o.s.ř., a tím údajně zpochybnil institut veřejných listin, je třeba zdůraznit, že v případě, kdy bylo již v řízení před pozemkovým úřadem prokázáno, že ze strany J. S. nedošlo k platnému prohlášení o uznání otcovství, nemůže mít pouze tužkou vyznačená poznámka v matrice v tomto směru žádný právně relevantní význam.
Krajský soud (jako ostatně již před ním pozemkový úřad), se v řízení musel vypořádat s celou řadou důkazů, předložených účastníky řízení a jejich tvrzeními. Jestliže při tomto právním posouzení doložených skutečností vycházel krajský soud ze správnosti a úplnosti veřejné listiny (jímž je samozřejmě i řádně vystavený rodný list), nelze v tomto směru namítat porušení §134 o.s.ř.
Označený postup krajského soudu je nejen v souladu se smyslem a účelem shora citovaného ustanovení §134 o.s.ř., ale zejména koresponduje se zásadou volného hodnocení důkazů ( dle §132 o.s.ř.), kterou je soud vázán, a jež soudu ukládá, hodnotit důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom je povinen přihlížet ke všemu, co vyšlo během řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
Zásada spravedlivého procesu, jak ji má na zřeteli čl. 36 odst. 1 Listiny, charakterizuje právo účastníka řízení v souladu s příslušnými ustanoveními o.s.ř., v řízení před obecným soudem navrhnout důkazy a vyjádřit se k důkazům v tomto řízení provedeným. Právu účastníka řízení odpovídá povinnost soudu se provedenými důkazy patřičným způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat. Krajský soud zhodnotil všechny provedené důkazy a nepochybně, ve smyslu ustanovení §134 o.s.ř., přihlédl i k důkazní síle veřejné listiny, tj. duplikátu rodného listu stěžovatele, vydaného ke dni 10.5.2001.
Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku se zabýval rovněž prohlášením o otcovství ze dne 31.1.1945 a fotokopií jeho překladu a dospěl ke správnému a s ohledem na předložené listinné důkazy i odůvodněnému závěru, že napadené správní rozhodnutí je v souladu se zákonem, neboť stěžovatel neprokázal, že jeho otcem byl J. M. S., syn původního vlastníka požadovaných nemovitostí, a z tohoto důvodu nesplňuje podmínky oprávněné osoby podle §4 odst. 2 písm c) zákona o půdě, ani podle §2 odst. 3 písm. c) zákona č. 243/1992 Sb.
Ústavní soud ze všech shora uvedených důvodů nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31.1.2002, č.j. 45 Ca 139/2001-47, byl porušen čl. 6 Úmluvy, případně i jiné články Listiny, zaručující účastníku řízení právo na spravedlivý proces a senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení proto ústavní stížnost odmítl, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
předseda senátu
V Brně dne 28. ledna 2003