ECLI:CZ:US:2003:2.US.22.03
sp. zn. II. ÚS 22/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. Z., zastoupeného JUDr. J. P., proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. 1 Zt 656/99, a proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 2 Zt 1873/1999, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 13. 1. 2003 doručena ústavní stížnost stěžovatele, ve které napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí státního zástupce ve věci rozhodnutí vyšetřovatele Policie ČR o přiznání odměny stěžovateli, který obhajoval dva obviněné v trestních řízeních vedených proti nim. Stěžovatel namítá, že tímto rozhodnutím došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv.
Z ústavní stížností napadených rozhodnutí bylo Ústavním soudem zjištěno, že v obou z nich státní zástupce zrušil rozhodnutí vyšetřovatele ve věci určení odměny advokáta a uložil vyšetřovateli, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Proti dřívějšímu rozhodnutí (usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. 1 Zt 656/99) již stěžovatel podal ústavní stížnost 23. 8. 2001, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. II. ÚS 520/01 odmítnuta jako nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V části ústavní stížnosti, napadající dřívější rozhodnutí státního zástupce, nelze než plně odkázat na předchozí rozhodnutí Ústavního soudu.
Soudce zpravodaj posuzoval dále ústavní stížnost z toho hlediska, zda je v části, napadající pozdější usnesení (usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 2 Zt 1873/1999), přípustná ve smyslu §75 zákona o Ústavním soudu a zda není dán důvod jejího odmítnutí podle ustanovení §43 zákona o Ústavním soudu. Soudce zpravodaj zjistil, že se jedná o totožnou situaci jako v případě dřívějšího napadeného rozhodnutí, proto je namístě znovu poukázat na odůvodnění usnesení II. ÚS 520/01. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Za nepřípustný se rovněž považuje návrh, kdy se stěžovatel ochrany práv a svobod mohl a měl domáhat jiným zákonným způsobem. Tak je tomu v situaci, kdy ve věcech, které jsou napadeny ústavní stížností, řízení ve věci samé dále pokračuje. Stěžovateli jsou k dispozici zákonné prostředky, kterými může brojit proti případnému pro něj nepříznivému rozhodnutí. V obou případech bylo napadeno pouze rozhodnutí, kterým byla věc vrácena k dalšímu projednání a novému rozhodnutí, původní rozhodnutí proto nelze ústavní stížností napadnout.
Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné (ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 21. 1. 2003
JUDr. Eliška Wagnerová soudce Ústavního soudu