ECLI:CZ:US:2003:2.US.248.01
sp. zn. II. ÚS 248/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky v právní věci navrhovatele J. K., zastoupeného advokátkou JUDr. Alicjí Klimešovou, Advokátní kancelář se sídlem v Havířově, Jana Wericha 3/400, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního úřadu Karviná, okresního pozemkového úřadu, ze dne 11. 2. 2000, čj. PÚ-1177/R-536.1/92-Ha, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2001, čj. 22 Ca 148/2000-37, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností ze dne 23. 4. 2001 napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí Okresního úřadu Karviná, okresního pozemkového úřadu, a Krajského soudu v Ostravě. Stěžovatel tvrdí, že kupní smlouva ze dne 25. 9. 1964, jíž jeho právní předchůdce převedl vlastnické právo k domu č. p. 216 a k pozemkům p. č. 139, 362/1, 363/1, 364 a 363/2 v k. ú. Bludovice, obec Havířov, na stát, byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Podle jeho názoru jsou proto splněny předpoklady pro vydání předmětných nemovitostí oprávněným osobám podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen "zákon o půdě").
Okresní úřad Karviná, okresní pozemkový úřad, dospěl k závěru, že podmínka tísně ve smyslu restitučních zákonů v dané věci splněna není. Návrhu na vydání předmětných nemovitostí z toho důvodu nevyhověl, neboť obě podmínky, tedy tíseň a nápadně nevýhodné podmínky, musí být při uzavření kupní smlouvy splněny kumulativně [§6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě]. Krajský soud v Ostravě rozhodnutí pozemkového úřadu napadeným rozsudkem potvrdil.
Stěžovatel se domnívá, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv a navrhl, aby je Ústavní soud nálezem zrušil.
V průběhu řízení před Ústavním soudem právní zástupkyně stěžovatele Ústavnímu soudu oznámila, že její mandant zemřel. Tuto skutečnost doložila zasláním úmrtního listu, v němž je uvedeno, že stěžovatel zemřel dne 23. 1. 2002.
Podle ustanovení §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pokud citovaný zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení. Institut procesního nástupnictví není v zákoně č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, speciálně upraven, proto je danou otázku nutné posoudit podle příslušného ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §107 odst. 1, věta prvá, občanského soudního řádu, jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat.
Protože stěžovatel po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřel a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§19 občanského soudního řádu, §7 odst. 2 občanského zákoníku), Ústavní soud se zabýval otázkou, zda může v řízení pokračovat s právním nástupcem stěžovatele, či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit (§107 odst. 5, věta prvá občanského soudního řádu). Podle ustanovení §107 odst. 2 občanského soudního řádu, ztratí-li fyzická osoba způsobilost být účastníkem řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnosti, o něž v řízení jde.
Ústavní soud si k posouzení otázky procesního nástupnictví vyžádal spis Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, sp. zn. 119 D 152/2002, týkající se dědického řízení po stěžovateli. Z uvedeného spisu Ústavní soud zjistil, že dědické řízení bylo pravomocným usnesením ze dne 5. 4. 2002, čj. 119 D 152/2002-9, podle ustanovení §175h odst. 2 občanského soudního řádu, zastaveno, neboť zůstavitel zanechal majetek nepatrné hodnoty. Vzhledem k tomu, že v dědickém řízení nebyl stanoven okruh dědiců, případně těch z nich, kteří jsou oprávněni k převzetí práv a povinností, o něž v dědickém řízení jde, Ústavní soud dospěl k závěru, že ve smyslu ustanovení §107 občanského soudního řádu procesní nástupce stěžovatele nelze pro další řízení stanovit.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení §107 odst. 5 občanského soudního řádu s odkazem na ustanovení §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zastavit, neboť povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 15. ledna 2003
Vojtěch Cepl předseda senátu