ECLI:CZ:US:2003:2.US.250.03
sp. zn. II. ÚS 250/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele F. B., o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. Nt 701/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 30. 4. 2003, doručeným Ústavnímu soudu dne 5. 5. 2003, domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Jičíně uvedeného v záhlaví. Tvrdí, že jeho věc nebyla projednána místně příslušným soudem. Nebylo ani respektováno jeho právo na obhajobu, neboť soud neprovedl důkazy rozhodující pro spravedlivé posouzení. Tím porušil článek 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jičíně navrhl uložit navrhovateli v souvislosti se zastavením jeho trestního stíhání ochranné psychiatrické léčení. Okresní soud v Jičíně návrhu vyhověl a usnesením ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. Nt 701/2000, uložil navrhovateli ochranné psychiatrické léčení v ambulantní formě. Navrhovatel podal proti rozhodnutí soudu stížnost, kterou Krajský soud v Hradci Králové zamítl svým usnesením ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 13 To 312/2001.
Ústavní soud primárně posoudil, zda návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to zejména otázku, zda je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny, dle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit.
Působnost Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti je primárně vymezena v článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Ústavní soud je oprávněn posoudit v řízení o ní mj. jen "pravomocné rozhodnutí" orgánů veřejné moci. Rozhodnutím ve smyslu citovaného článku Ústavy se dle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona o Ústavním soudu rozumí rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu je Ústavní soud oprávněn v případě, že vyhoví ústavní stížnosti dle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci.
Z uvedených kompetencí Ústavního soudu nelze dovodit jeho oprávnění, aby zrušil napadené usnesení Okresního soudu v Jičíně, neboť toto rozhodnutí evidentně není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovým rozhodnutím je až usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 13 To 312/2001, jímž stížnostní soud zamítl stížnost navrhovatele proti rozhodnutí, jež je napadeno ústavní stížností. Opačný postup by vedl k tomu, že by konečné rozhodnutí ve věci zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.
Vzhledem k odmítnutí návrhu z důvodu nepříslušnosti Ústavní soud považoval za nadbytečné činit kroky k odstranění vady návrhu - chybějícího právního zastoupení navrhovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 16. května 2003 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj