ECLI:CZ:US:2003:2.US.358.03
sp. zn. II. ÚS 358/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Dipl. ing. h.c. Václava Raise, bytem v Plzni, zastoupeného advokátem Mgr. M. V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 12. 2002, čj. 19 C 34/2002-71, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2003, čj. 1 Co 10/2003-86, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se návrhem ze dne 30. 6. 2003, doručeným Ústavnímu soudu dne 1. 7. 2003, domáhal zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 12. 2002, čj. 19 C 34/2002-71 (v petitu ústavní stížnosti mylně uvedena spisová značka 19 C 24/2002), a Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2003, čj. 1 Co 10/2003-86. Tvrdí, že jimi bylo zasaženo do jeho práv, garantovaných čl. 7 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Podle ustanovení §32 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyzval Ústavní soud účastníky řízení, Krajský soud v Plzni a Vrchní soud v Praze, a vedlejšího účastníka řízení, M. V., aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili. Současně si vyžádal spis Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 19 C 34/2002. Z něj zjistil, že stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2003, čj. 1 Co 10/2003-86, též dovolání. Dovolání je u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. 30 Cdo 1486/2003 a Nejvyšší soud v projednávané věci doposud nerozhodl.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem [§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze proto podat pouze tehdy, když stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Ze sdělení Ústavního soudu publikovaného pod č. 32/2003 Sb., které bylo rozesláno dnem 3. 2. 2003, plyne, že v případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Také lhůta k podání ústavní stížnosti má být počítána od doručení tohoto rozhodnutí. Jinými slovy, Ústavní soud v uvedeném sdělení vyjádřil názor, že rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, je v případě souběhu ústavní stížnosti a dovolání až rozhodnutí o dovolání, a to bez ohledu na způsob vyřízení.
S ohledem na výše uvedené, aniž by se jakkoli zabýval meritem věci, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti je nepřípustný. Posledním opravným prostředkem v projednávané věci je dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, resp. rozhodnutí o něm. Projednávaná ústavní stížnost však směřuje proti rozhodnutím Krajského soudu v Plzni a Vrchního soudu v Praze, jež rozhodnutími o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, v dané věci nejsou. Pokud by snad Ústavní soud v dané fázi ústavní stížnost věcně projednal, rozhodnutí o posledním opravném prostředku, tedy o dovolání, by jeho rozhodnutím zůstalo nedotčeno, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.
Ústavní soud se zabýval i tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení totiž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [§75 odst. 2 písm. a)] nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle §75 odst. 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma [§75 odst. 2 písm. b)]. Ústavní soud ovšem naplnění žádné z uvedených podmínek v projednávaném případě nezjistil a stěžovatel jejich existenci ani netvrdil.
S ohledem na výše uvedené okolnosti byl Ústavní soud nucen projednávaný návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2003 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj