ECLI:CZ:US:2003:2.US.629.02
sp. zn. II. ÚS 629/02
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. R. K., zastoupeného JUDr. T. S., advokátem, proti příkazu k domovní prohlídce vydaného Městským soudem v Brně dne 23. 7. 2002, sp. zn. 7 Nt 1559/2002, mimo ústní jednání dne 7. ledna 2003 soudcem zpravodajem JUDr.Vojtěchem Ceplem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 25. 9. 2002 doručena ústavní stížnost stěžovatele, která byla k poštovní přepravě podána dne 24. 9. 2002. Ústavní stížnost směřovala proti příkazu k domovní prohlídce, který vydal Městský soud v Brně dne 23. 7. 2002, (7 Nt 1559/2002), a kterým byla podle §83 odst. 1 trestního řádu nařízena domovní prohlídka domu v obci Č., ul. V D. č. 166, jehož majitelkou je manželka stěžovatele K. K. Domovní prohlídka byla provedena policejním orgánem Policie České republiky, Útvarem pro odhalování korupce a závažné hospodářské činnosti (trestní věc jedná pod ČTS OKH-367/11-2002), když započala dne 23. 7. 2002 ve 21.58 hod. a skončila dne 26. 7. 2002 ve 4.50 hod).
Stěžovatel v ústavní stížnosti napadl jednak samotný příkaz k domovní prohlídce a jednak způsob provedení domovní pohlídky a tvrdil, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo dle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") spočívající v tom, že státní moc je možno uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon a dále čl. 12 odst. 2 Listiny, podle něhož je domovní prohlídka přípustná jenom v případech stanovených zákonem. Stěžovatel argumentoval nepřesně označeným nálezem Ústavního soudu, sp. zn. 287/96 Sb. nálezů (zřejmě mínil III.ÚS 287/96 sv. 8, vydání 1., č. 62, Praha 1997 - 2. díl), a posléze navrhl, aby rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, bylo nálezem Ústavního soudu zrušeno.
Ústavní soud především zkoumal, zda jde o návrh podaný ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60ti dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Na rozdíl od obecné úpravy běhu lhůty v občanském soudním řádu (§57 odst. 1 zákona) se do zákonné lhůty pro podání ústavní stížnosti započítává i den doručení příslušného rozhodnutí, resp. den, kdy došlo k rozhodné skutečnosti.
Ústavní soud dospěl k závěru, 60ti denní lhůtu k podání ústavní stížnosti je třeba počítat ode dne, kdy domovní prohlídka byla ukončena, tj. ode dne 26. 7. 2002 (v pátek). Vzhledem k otisku poštovního razítka je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána k doručení poštovní přepravě dne 24. 9. 2002 (v úterý), a stalo se tak 61. den poté, co nastala rozhodná skutečnost; jedná se o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání ustanovením §72 odst. 2 zákona (posledním dnem k podání ústavní stížnosti bylo pondělí dne 23. 9. 2002).
Jestliže tedy stěžovatel ústavní stížnost podal ve lhůtě delší než stanoví zákon, založil tímto pro její meritorní posouzení procesní překážku, kterou nelze překonat.
Takto podaná ústavní stížnost byla proto posouzena jako opožděná a o ní jako o takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení odvolání není přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 7. ledna 2003
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu