ECLI:CZ:US:2003:2.US.655.02
sp. zn. II. ÚS 655/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti S. V., zastoupené JUDr. L.E., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.ledna 2002, sp. zn. 3 To 68/2001, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11.srpna 2000, sp. zn. 11 T 3/99, a o odložení jejich vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 5.9.2002 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, doplněná na základě výzvy k odstranění vad návrhu podáním ze dne 12.11.2002.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti, včetně jejího doplnění, napadá rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.1.2002, sp. zn. 3 To 68/2001, kterým tento soud podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d) trestního řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11.8.2000, sp. zn. 11 T 3/99, v celém rozsahu, a podle §259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že při nezměněných skutkových zjištěních, převzatých z rozsudku soudu prvního stupně, uznal stěžovatelku vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona (dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu, a to dílem samostatně, dílem jako spolupachatelku), trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 trestního zákona. Trest byl stěžovatelce uložen shodně s rozsudkem nalézacího soudu.
Jak vyplývá z petitu ústavní stížnosti stěžovatelka dále navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.1.2002, sp. zn. 3 To 68/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11.8.2000, sp. zn. 11 T 3/99, a o jejím propuštění z výkonu trestu.
Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje procesní podmínky pro její meritorní projednání, tj zda je přípustná ( §35 ve vztahu k §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), a zda byla podána včas (§72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.).
Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatelka dne 26.3.2002 podala k Ústavnímu soudu ústavní stížnost, vedenou tímto soudem pod sp. zn. IV. ÚS 185/02, kterou stěžovatelka napadá rovněž rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11.8.2000, sp. zn. 11 T 3/99, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.1.20002, sp. zn. 3 To 68/2001. Současně stěžovatelka i ve shora označené ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti obou, shora označených rozsudků.
Podle ustanovení §35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže Ústavní soud již v téže věci jedná. V obou ústavních stížnostech stěžovatelka napadá stejné rozsudky obecných soudů s tím, že shodně navrhuje též odložení jejich vykonatelnosti. V tomto smyslu jde o totožnost věci a překážka věci zahájené brání tak projednání ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 655/02.
Soudce zpravodaj dále zkoumal, zda ústavní stížnost byla podána včas.
Z přiloženého usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.8.2002, sp. zn. 6 Tdo 445/2002, vyplývá, že stěžovatelka podala proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.1.2002, sp. zn. 3 To 68/2001, dovolání, které bylo podle §265i odst. 1 písm. f) trestního řádu odmítnuto. Vzhledem k tomu, že usnesení dovolacího soudu o odmítnutí dovolání stěžovatelka dle petitu ústavní stížnosti nenapadá, byl posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatelky ( ve smyslu ustanovení §72 odst. 2 ve vztahu k ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.) rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.1.2002, sp. zn. 3 To 68/2001, který stěžovatelka obdržela dne 21.3.2002.
Jestliže však byla ústavní stížnost doručena Ústavnímu soudu až dne 5.9.2002, jedná se v daném případě o překročení zákonné 60 denní lhůty k podání ústavní stížnosti.
Spolu s návrhem na zrušení obou, ústavní stížností napadených rozsudků obecných soudů a návrhem na odložení jejich vykonatelnosti, navrhla stěžovatelka, aby Ústavní soud rozhodl o jejím propuštění z výkonu trestu.
Ve vztahu k této části ústavní stížnosti soudce zpravodaj konstatuje, že Ústavní soud je orgán ochrany ústavnosti a jako takový musí zásadně respektovat princip dělby moci, na němž je ústavní systém České republiky založen. O propuštění stěžovatelky z výkonu trestu nemůže rozhodovat Ústavní soud, neboť mu takové rozhodnutí nepřísluší, ale výhradně jen soudy obecné. Ve vztahu k části ústavní stížnosti, jíž se stěžovatelka domáhá rozhodnutí Ústavního soudu o svém propuštění z výkonu trestu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení návrh odmítl, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., neboť jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Ve zbývající části soudce zpravodaj ústavní stížnost, ze všech shora uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení rovněž odmítl, a to podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., neboť jde o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, a podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., neboť jde i o návrh nepřípustný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 7. ledna 2003