ECLI:CZ:US:2003:2.US.721.02
sp. zn. II. ÚS 721/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. Š., právně zastoupené JUDr. J. M., proti usnesení policejního orgánu Obvodního oddělení Policie České republiky Kladno - K. ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. ORKD-1496/KR-TČ-2000, a proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 3 Zt 1847/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 22. 11. 2002 se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení policejního orgánu Obvodního oddělení Policie České republiky Kladno - K. ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. ORKD-1496/KR-TČ-2000, jakož i usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 3 Zt 1847/2000, a to pro porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Usnesením ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 3 Zt 1847/2000, státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Kladně, zamítl jako nedůvodnou stížnost H. Š. (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelky) proti usnesení policejního orgánu OOP ČR Kladno - K., ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. ORKD-1496/KR-TČ-2000, kterým bylo rozhodnuto dle ust. §80 odst. 1 tr. řádu o navrácení osobního motorového vozidla značky Renault Clio, černé barvy, SPZ RAE 17-21, výrobního čísla motoru DA 07774, v. č. karoserie VF 1C57SO514545630 a osvědčení o technickém průkazu eviden. čísla AAH 744751 od výše uvedeného vozidla, L. P., s odůvodněním, že všechny nejpodstatnější komponenty vozidla - motor, karoserie, barva atd. na nalezeném a odcizeném vozidlech se neshodují.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že svůj osobní automobil bezpečně poznala a s odůvodněními obou ústavní stížností napadených rozhodnutí nesouhlasí, přičemž v podrobnostech odkázala na svoji stížnost proti výše uvedenému usnesení policejního orgánu OOP ČR Kladno - K. Objektivním srovnáním jednotlivých markant předmětného osobního automobilu je podle stěžovatelky naopak nutno dospět k jednoznačnému závěru, že jde skutečně o stěžovatelčin osobní automobil. Dále stěžovatelka v ústavní stížnosti projevila nespokojenost se způsobem šetření ve věci jejího oznámení ze dne 28. 10. 2000.
Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti, který je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem, tedy přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, v projednávané věci stěžovatelkou konkrétně namítané porušení čl. 11 Listiny.
Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
předseda senátu
V Brně dne 21. ledna 2003