ECLI:CZ:US:2003:2.US.763.02
sp. zn. II. ÚS 763/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Bc. V. Š., právně zastoupené JUDr. P. F., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 1. 2002, č. j. 43 C 6/2000-76, a dále proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2002, č. j. 29 Co 316/2002-88, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 11. 12. 2002, a doplněnou podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 30. 12. 2002, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 1. 2002, č. j. 43 C 6/2000-76, a dále usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2002, č. j. 29 Co 316/2002-88, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a jakož i čl. 90 Ústavy.
Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a že proto nic nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé.
Usnesením ze dne 30. 9. 2002, č. j. 29 Co 316/2002-88, potvrdil Městský soud v Praze usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 1. 2002, č. j. 43 C 6/2000-76, kterým soud prvního stupně odmítl s odkazem na ust. §208 odst. 1 o. s. ř., odvolání žalované (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelky) proti rozsudku téhož soudu ze dne 14. 12. 2000 jako opožděné.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že se nezúčastnila jednání u Obvodního soudu pro Prahu 4, nestalo se tak však její vinou. Stěžovatelka nemohla reagovat ani vyjádřením k žalobě Povodí Vltavy, a. s., ani se nemohla zúčastnit jednání u Obvodního soudu pro Prahu 4, protože nepřevzala žalobu ani předvolání k jednání. Stalo se tak podle stěžovatelky jednak proto, že ulice, ve které se nachází dům s předmětným bytem, byla přejmenována z názvu "K J." na název "V.", jednak proto, že z důvodů, které popisuje ve svém odvolání proti rozsudku, nemohla přejímat osobně poštu od doručovatelky. Pokud jde o náhradní doručení, nikdy neobdržela upozornění pošty o uložení zásilky na poště, takže žalobu i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 převzala až 17. 4. 2001 při osobní návštěvě Obvodního soudu pro Prahu 4, který navštívila ihned po zprostředkované informaci právního zástupce Povodí Vltavy, a. s., a jeho pracovníka p. K. Z uvedených důvodů je stěžovatelka přesvědčena, že odvolání proti výše uvedenému rozsudku bylo podáno včas, s ohledem na skutečnost, že rozsudek převzala prokazatelně až dne 17. 4. 2001.
V projednávané věci žalovaná (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelka) podala u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 17. 4. 2001 odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 43 C 6/2000, který jí byl dne názoru soudu doručen uložením na poště dne 5. 2. 2001, když pošta jí doručovala 24. 1. 2001 a o doručení žalovanou výzvou informovala s poznámkou, že se žalovaná zdržuje na adrese K J. čp. 105,. Soud prvního stupně pak odmítl odvolání žalované usnesením ze dne 23. 4. 2001, č. j. 43 C 6/2000-48, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2001, č. j. 29 Co 312/2001-67, zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, přičemž žalovaná namítala, že se o uložení rozsudku nedozvěděla, protože již delší dobu přetrvávají potíže s doručováním pošty, neboť správný název ulice je "V." a adresa "K J. 105," je nesprávná. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 15. 1. 2002, č. j. 43 C 6/2000-76, znovu s odkazem na ust. §208 odst. 1 o. s. ř., odmítl odvolání žalované doručené mu 17. 4. 2001 proti uvedenému rozsudku, když vyšel jednak ze zpráv Městské části P. 12 z 18. 6. 2001 a Magistrátu hl. m. Prahy z 19. 10. 2001, podle nichž je adresa předmětného domu dosud "K J. čp. 105", a dále ze zprávy pošty P. 412, dle které sdělila doručovatelka M. B., že se žalovaná, za kterou nikdo poštu nepřebírá a v době příchodu doručovatelky nebývá ve svém bydlišti, na zmíněné adrese zdržovala a stále zdržuje, že se jí doporučená pošta ukládá na poště a že název ulice "K J." je správný. Soud prvního stupně pak uzavřel, že žalované bylo doručeno způsobem stanoveným v ust. §46 odst. 4 o. s. ř., a odvolání odmítl, protože odvolací lhůta jí uplynula dne 20. 2. 2001. Uvedené rozhodnutí napadla žalovaná odvoláním.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 9. 2002, č. j. 29 Co 316/2002-88, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 1. 2002, č. j. 43 C 6/2000-76, potvrdil. V odůvodnění svého usnesení Městský soud v Praze konstatoval, že ze zásilky, jíž byl žalované doručován rozsudek, který napadla odvoláním, zjistil, že jí bylo doručováno do vlastních rukou na adresu K J. čp. 105, že adresátka nebyla zastižena, ačkoli se v místě doručování zdržovala, a že zásilka byla uložena 24. 1. 2001, což bylo téhož dne žalované oznámeno. Ze zprávy Magistrátu hl. města Prahy z 19. 10. 2001 odvolací soud zjistil, že adresa předmětného domu je stále K J. čp. 105. Ze sdělení České pošty, s. p., z 11. 6. 2002, odvolací soud zjistil, že bylo provedeno šetření k doručení doporučené zásilky s dodejkou pro V. Š., bytem K J. 105, a že bylo zjištěno, že 24. 1. 2001 byl proveden pokus o doručení zásilky doručovatelkou M. B., která adresátku nezastihla, a proto doručila oznámení o doručení zásilky, již uložila tentýž den na poště .P, což vyplývá i z připojené listovní doručovací karty. Z uvedeného odvolací soud dovodil, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14. 12. 2000, č. j. 43 C 6/2000-37, obsahující řádné poučení o odvolání (§204 odst. 2 o. s. ř.), byl žalované, jež ani netvrdí, že se v rozhodné době v místě doručení nezdržovala, doručen v souladu s ust. §46 odst. 4 o. s. ř., dnem 5. 2. 2001, takže posledním dnem k podání odvolání byl den 20. 2. 2001. Podala-li žalovaná odvolání po tomto dni, podala je opožděně, a proto podle odvolacího soudu soud prvního stupně nepochybil, jestliže odvolání podle ust. §208 odst. 1 o. s. ř., odmítl.
Ústavní soud ve své judikatuře již mnohokrát zdůraznil, že tento soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že námitky uvedené stěžovatelkou v ústavní stížnosti nejsou způsobilé ústavnost napadených rozhodnutí zásadním způsobem zpochybnit, a ústavní stížnost proto není opodstatněná.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, v projednávané věci konkrétně stěžovatelkou namítané porušení 36 odst. 1 Listiny či čl. 90 Ústavy.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
předseda senátu
V Brně dne 28.ledna 2003