ECLI:CZ:US:2003:3.US.110.03
sp. zn. III. ÚS 110/03
Usnesení
III. ÚS 110/03
Ústavní soud rozhodl dne 4. září 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele N. X. N., zastoupeného JUDr. G. V., advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. listopadu 2002 sp. zn. 11 Tdo 941/2002, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. června 2002 č. j. 9 To 197/2002-210 a rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 29. března 2002 č. j. 2 T 21/2001-186, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí soudů, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení jimi bylo zasaženo do práv, která jsou mu zaručena čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy. Poukázal na dokazování před soudem I. stupně, jež považuje za nedostatečné, na výhrady k hodnocení těch důkazů, které byly provedeny a uvedl, že ani soud II. stupně nedostatky v odvolání vytýkané neodstranil. Proto podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, to však bylo odmítnuto.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud ČR rozhodl o podaném dovolání v souladu s §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu a nutno konstatovat, že stěžovatel ani proti důvodům, o něž dovolací soud rozhodnutí opírá, jakož i proti výroku samotnému v ústavní stížnosti konkrétně nic nenamítá. Z usnesení odvolacího soudu bylo zjištěno, že soud II. stupně přezkoumal odvoláním napadený rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 29. března 2002 č. j.
2 T 21/2001-186 v rozsahu ustanovení §254 tr. řádu, tj. správnost postupu řízení jež předcházelo rozhodnutí, zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti němuž bylo odvolání podáno a opodstatněně konstatoval, že soud I. stupně rozhodl na základě důkazů provedených a hodnocených tak, jak ukládá §2 odst. 5 a 6 tr. řádu. Odůvodnění předmětného usnesení Krajského soudu v Praze je vyčerpávající a lze proto na ně v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. září 2003