ECLI:CZ:US:2003:3.US.116.03
sp. zn. III. ÚS 116/03
Usnesení
III. ÚS 116/03
Ústavní soud rozhodl dne 3. září 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele J. J., zastoupeného JUDr. J. N., Ph.D., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2002 sp. zn. 9 To 184/02, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení usnesením Vrchního soudu v Praze bylo zasaženo do práv, která jsou mu zaručena čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na postup trestního řízení, na to, kdy byla podána obžaloba, na nečinnost soudu, která měla za následek nepřiměřené průtahy v řízení vedeném proti jeho osobě a na závěry Vrchního soudu v Praze vyslovené v napadeném rozhodnutí, s nimiž nesouhlasí a považuje je za protiústavní.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje - za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2002 sp. zn. 9 To 184/02 bylo zjištěno, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 24. září 2002 o zastavení trestního stíhání proti stěžovateli. Odvolací soud pak dle §149 odst. 1 písm. b) tr. řádu věc
vrátil soudu k dalšímu jednání a rozhodnutí. Nutno proto konstatovat, že v předmětném trestním řízení nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho tvrzených práv poskytuje a které mu tedy budou náležet po rozhodnutí soudu, jemuž byla věc k projednání a rozhodnutí vrácena.
S ohledem na uvedené byl návrh jako nepřípustný odmítnut [§75 odst. 1, §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. září 2003